KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola IV.

Ten kluk se jmenoval Christopher Lee a nebyl vůbec takový moula, za kterého ho Cameron měla. Nenahlásil ji a nenechal jí popravit nebo odvést. Dokonce Cameron ani nevyhrožoval. Čekala nejhorší, ale on ji mile překvapil. Stála teď v opuštěné dřevěné boudě. Bylo vidět, že se Chris v Leaweru vyznal. Zavedl jí k velkolepým královským stájím a nenápadně proklouzli do polorozpadlého seníku vedle nich.

Ukázalo se, že v nich ten kluk tak trochu žil. A na rozdíl od ní uměl šermovat. Cameron postávala s kordem v ruce napřaženým proti chlapci. Sama tomu nemohla uvěřit, ale Christopher se jí rozhodl pomoci. Poté, co se dívka prozradila, si hnědovlasý kluk nechal v klidu vysvětlit zapeklitou situaci, do níž se dostala, i Cameronin důležitý cíl. Pozorně vyslechl její příběh a hned jí nabídl pomoc, které samozřejmě využila.

Byl až obdivuhodně chápavý a s nadšením se zapojil do jejího plánu. Vypadalo to, že jí toho kluka poslalo samo nebe. Začali s výukou šermu, se kterým se Cameron do teď nesetkala. Zastaralý šerm s kordem byl úplně něco jiného, než bojování meči. Strategie a disciplína. Bohužel se Cameron ani po třech hodinách výcviku vůbec nelepšila.

„Tak se přece trochu snaž, Cameron!" protočil Chris otráveně hnědé oči, když ji už po několikáté zasáhl. Dívka se otočila, poodstoupila o pár kroků a pak se znovu nachystala do základní pozice. „Dělám, co můžu!" procedila soustředěně přes zatnuté zuby a odhrnula si z očí špatně ostříhanou ofinu. V pravé ruce poněkud křečovitě svírala kord a nohy měla postavené přesně naopak, než měly být. Ale to ona nevěděla. „Dost! Tohle je katastrofa! Stojíš už zase špatně. Končíme..." Chris zakroutil hlavou a sesunul se k zemi. Cameron ho trochu ublíženě následovala. Posadila se vedle něj a kord odhodila do kupky sena. Potom bezmyšlenkovitě sebrala stéblo trávy ležící v udupané hlíně. Na chvíli se rozhostilo ticho a bylo slyšet jen občasné odfrknutí koní ve stáních a jejich dech.

„Díky." špitla najednou Cam, aniž by zvedla oči. V prstech protočila stéblo. Jeho modré oči se rozšířily překvapením. Jen se jemně pousmál. „Ještě není za co..." Vypadalo to, že mu opravdu záleželo na jejím úspěchu. Zvláštní. „Přece za to, že jsi to se mnou zkusil." Podívala se na něj a vděčně se usmála. Lehce přikývl, a pak se prudce zvedl nahoru.

„A víš co?" zahlaholil vesele s rukama v bok. „Nejen zkusil. Já to nevzdám. Pokračujeme! Ty se to prostě naučíš, probojuješ se ke královým rytířům a ukážeš tomu hnidopichovi co proto." Hraně se zamračil. Cameron vyprskla smíchy a natáhla se pro svůj kord. Pak vyskočila na nohy a nadšeně Christophera objala. S ním se zdálo všechno tak jednoduché. Bylo to od něj milé. Vždyť jí ani neznal. Nakonec nebude všechno tak špatné. Třeba tu nějaká šance je. „Rytíři, bojte se!" Chris nasadil vážný výraz a zamáchal paží ve vzduchu. „Zítra vás čeká nepřemožitelný polomuž Cameron Naro!"