Počet popravených dívek: 50
Počet prodaných dívek: 12
Počet uvězněných dívek na hradu: 3
Počet nezvěstných dívek: 28
Böe musela vycítit Cameronino zoufalství, protože za chvíli ta stará herka doběhla posledního jezdce a stále se přibližovala k dalším. Cameron neměla ponětí, kde se to v tom koni vzalo.
Cítila, jak jejich duše splynuly. Už to nebyla Cameron jedoucí na Böe, ale jedna závodící bytost. Šikovně se vyhýbaly ostatním jezdcům a ladně přeskakovaly přes překážky. Najednou nešlo ani o výhru, ani o to, ukázat dokonalou jízdu. Cameron se jen snažila užít si ten báječný pocit. Užít si chvíli volnosti a naprosté beztíže...
A pak byl konec. Byly v cíli. Jakoby se mladá jezdkyně probudila ze snu. Absolutně netušila, kolikáté jsou. V cíli už nějací rytíři byli, ale kolik jich tu je, nedokázala Cameron spočítat.
"Pěkný výkon, pane Naro, doufejme, že bude dostačující. Váš výběr koně mě značně zklamal."
Cameron se zarazila a zhluboka se nadechla. Bude to dobré. Musí. Jinak je osud její i jejich sester zpečetěn.
***
Slunce pomalu zapadalo a nebe zbarvené do ruda zdobily překrásné červánky. Cameron tenhle pohled milovala. Dřív často společně s Emmou a Dorothy sedávala před domem a povídaly si. Potom přešly k vyprávění improvozovaných romantických příběhům a většinou se na lavičce zapomněly ještě dlouho po západu slunce.
Dnes si však Cameron ten pohled neužívala. Vlastně si zapadajícího slunce ani nevšimla. Nejistě přešlapovala před hostincem a přemýšlela, zda-li by měla vejít.
Hluk řvoucích chlapů a smrad piva jí docela děsil. Ke všemu se kolem rozprostřela tma, protože slunce už zašlo.
Co tam budu dělat? Přemítala. Jednou si hraju na muže, tak se snad podle toho snad zachovám, né?
Už už chtěla zatlačit do dveří a vstoupit do osvětlené hospody, když tu se od tamtud vypotácel nějaký chlap. Klopýtl a povážlivě se naklonil k dívce. Cam před sebe natáhla ruce v obraném gestu. Nepomohlo to. Svojí vahou překvapenou Cameron úplně povalil.
Leželi oba ve tmě na zemi a cizinec jí drtil svým tělem, že sotva mohla dýchat. Dívala se do jeho temné tváře a lapala po dechu.
"Mohl by jste," hluboký nádech," ze mě laskavě slézt." Opět následovala série zajíkavých přidechnutí. Vždyť ji ten blbec udusí!
Pak někdo znovu otevřel dveře, takže osvítil opilcovu tvář. Cameron nad sebou spatřila hnědovlasého mladého muže se zářivýma zelenýma očima.
Ale nejvíc ji zaujala brada.
Propána krále! Vždyť on měl na bradě ďolíček! Povalil ji kluk, který, jak by řekla Emma, byl naprosto k sežrání!
Cítila, jak začíná rudnout. Dýchej, Cam!
Ale jak, když jí plíce drtil ten nejúžasnější muž v celém království.
"Pomůžeš mi vstát?" zamumlal hlubokým opilým hlasem trochu nesrozumitelně zelenoočko s hlavou zabořenou do Cameronina ramena.
"To má být vtip, pane?" vykulila na něj Cameron hnědé oči. "Vždyť vy ležíte na mně a já se nemůžu zdvihnout!"
"V klidu, rytířku, já to spravím... A pak pro nás seženu nějaký pěkný kočinky, co říkáš?" Nadzvedl hlavu a s přimhouřenýma očima se podíval někam za Cameron. Pletl se mu jazyk, že sotva rozuměla, co vlastně říká.
"Kočinky?" zopakovala nechápavě. "Co? Ne! Žádnou lehkou děvu nepotřebuji, pane!" Skočil jí do řeči svým huhňavým hlasem:" Každý ji občas potřebuje, brácho."
"Nejsem váš bratr a sundejte ze mě ty pracky!" Cameron začala trochu vyšilovat a snažila se vyprostit z pod jeho svalnatého těla.
"Pereš se jak holka, hochu. Ale líbíš se mi." uchechtl se. "Ty pitomej ožralče! Řekla... Řekl jsem RUCE PRYČ!"
Potom se konečně vysvobodila, nechala ležet zmateného zelenoočka před hostincem a utekla pryč.
Už žádná hospoda!
Trochu delší kapitola.
Jak jsem řekla:
Rozjet tenhle příběh a dostat ho kam chci, je jako tlačit sama kamion.
Takže doufám, že vás to moc nenudí a necítí te se jako by jste ten kamion tlačili při čtení taky... 😂
ČTEŠ
KRÁLOVA PODVODNICE
Fantasy~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč...
