Army love ✔

* 9.12.2016

Zbývá mi poslední měsíc školy. Tomase jsem neviděla roky. Tak mi to připadá. Tomas odjel na misi před třemi měsíci a dvacetijedna dny. Nemohu na něj přestat myslet. Mám o něj strach. Nejspíš je to tím, jaké city k němu chovám. Nechápu to. Viděli jsme se jen dvakrát. A promluvili na sebe maximálně jednou, možná ani to ne. Tak moc bych si přála jeho pozornost. Vím, je to kravina. Je to jen 111 dní a já bez něj šílím. Neustále se vrtím, nedávám pozor. Dokonce si okusuju nehty. Netušila jsem, že je to možné, ale mám depresi sama ze sebe. Jsem to ale trouba.

Crr. Crrr. Zvonek. Co se děje? Ono hoří? Aha. Pouze konec vyučování. Můj pohled směřuje na tabuli plnou nesmyslných vzorečků. Opět nevím co tam dělají a k čemu se používají. Takže zase nic nevím. Ach ta moje nepozornost. Seděla jsem moc dlouho na židli, dokud mě nevyrušil hlas profesora Beefa. "Slečno Cooperová hodina skončila. Prosím opusťte místnost." Rychle jsem si začala skládat notebook do kabelky. Seběhla jsem schody a mezi dveřma se nezapomněla omluvit.

Gratuluji, měli jste pravdu. Jsem šprtka a slušňačka. Nebo jsem bývala, dokud jsem nespatřila Tomase. Kluka se zelenýma očima. Myslím si, že mě dokázal jedním pohledem uhranout. Jenže nebyl pro mě. Jaký starší kluk by si všímal takový ušmudlaný a stydlivý holky jako jsem já? Nikdo. Jedině Jack. Největší šprt na škole. Ani já mu nesahám po kotníky. Ovšem neříkám, že mi to vadí. Už teď jsem outsider.

Viděla jsem 13 reason why a občas si říkám, že to není špatný nápad. Já bohužel nemám takový sebevědomí. Vlastně nemám nic, až na chytrost. Ta mi k ničemu není. Jsem snad nejstydlivější člověk na planetě a k tomu taky pěkně nešikovná. Jediný co mi jde je tancovat. Sama. Nikdo si mě nevšimne. Tudíž nikdo se mnou netancuje. Alespoň takhle to vypadalo v tanečních. Noční můra.

Ahojky. Vydávám nový příběh, snad se bude líbit 😊 za komenty nebo voty budu moc ráda, napište mi svůj názor 😎