* 10.12.2016 3/3

3.6K 130 10
                                    

Jakmile mě uviděl, rozešel se ke mně. "Znovu ahoj Sereno. Půjdeme?" Jen jsem přikývla. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. "Ahoj Tome." Špitla jsem. Byli jsme už docela daleko od školy, ale pořád ne u cukrárny. Rozesmál se. A následně se zastavil. Chytil mě za pravé zápěstí, aby mě zastavil. Podařilo se mu to, ale já sykla bolestí. Měla jsem modřiny skoro po celém těle.

"Promiň. Udělal jsem něco?" Jen jsem zavrtěla hlavou a sklopila pohled. Pořád mě držel za ruku. Jen mnohem jemněji. Vyhrnul mi rukáv svetru. "Panebože. Kdo ti to udělal?" Opět jsem zavrtěla hlavou. "Pojď. Koupím ti tu zmrzlinu a potom mi všechno povíš. A nebo si to jen užijeme." Mrkl na mě, stáhl mi lem svetru a pokračovali dál v cestě. "Já bych brala to užívání." Vykopla jsem ze sebe rychle.

"Tak Seri by si chtěla užívat." Uchechtl se. Samozřejmě jsem byla rudá jako rajče. Měla jsem v hlavě už pár obrázků a ne zrovna dvakrát mravných. Pousmála jsem se aniž bych si to uvědomila. "Hmm já měl na mysli třeba oběd a kino." A zrudla jsem ještě víc. "To zní skvěle." Culila jsem se pořád.

Konečně jsme došli do cukrárny a já dostala svou porci pomerančové zmrzliny. Hned jsem se do ní pustila. Tomas zaplatil za nás oba. Vůbec se mi to nelíbilo. Došli jsme k lavičce a posadili jsme na ni. "Zaplatím ti tu zmrzlinu." Zavrtěl hlavou, ale dál to nekomentoval. "Povíš mi to?"

Zhluboka jsem se nadechla a poté mu vše řekla. Jak mě Lenn a její kumpánky vydírají. Jak mi kluci podkopávají nohy, když jim nedám opsat písemku. A všechny ostatní věci. Opatrně mě chytil za ruku. "Víš, chtěl bych s tebou chodit, ale půjdu na tebe pomalu, pokud dovolíš?" Přikývla jsem, celá červená.

"Ano. To bych opravdu moc ráda. Jenže se mnou to bude opravdu hodně těžké." Najednou mě radost přešla. "To nevadí." Nakonec jsme do kina ani nikam jinam nešli. Jen mě odvedl domů a políbil mi ruku.

Další kapitolka 😍 pouze obden 😁

Army love ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat