Army love ✔

* 20.12.2016

Od toho našeho "rande" jsme se neviděli. Doufám, že nikam neodjel. Bohužel jsem ho ráno nepotkala. Ani se nedivím. Doma mě zdržel brácha s jeho synem. Ano bratr má už dítě. Steva. Steve je už od dětství hluchý.

Učím ho odezírat z úst, ale jde to pomalu, je mu teprve šest. Aspoň, že umí mluvit. Brácha ho potřeboval dostat do auta a jet k doktorovi. A to se mu nechtělo. Ani se mu nedivím.

Byla zrovna přednáška z patologie, když učitelce zazvonil mobil. Dvakrát ho nezvedla, ale on se rozezněl znovu. "Promiňte, asi je to naléhavé." Sundala si rukavice a zvedla mobil. Jen kývala a s konečným "pošlu ji tam" zavěsila.

"Slečno Cooperová. Potřebují vás na vojenské škole. Prosím zajděte tam hned. Pitvu s vámi udělám soukromě." Mezi slovy si nandala nové rukavice. Poté pokračovala ve výkladu. Sebrala jsem si věci a šla do skříňky. Hodila jsem si tam všechny věci a vydala se na vojenskou školu.

Samozřejmě mě hned napadlo jestli ho uvidím. Doufala jsem. Před školou na mě čekala nějaká paní. "Pojďte se mnou." Hned se rozešla. Tak jsem ji následovala. Vešli jsme do velké místnosti plné lidí. Hned jsem spatřila Samanthu. Zamávala jsem na ní a ona mi hned pokynula ať jdu k ní.

Vysvětlila mi, že ji nepřišli naslouchátka a potřebuje překládat. Její máma to nezvládá. Jen jsem kývala, jelikož slova nemají cenu. Povídali jsme si ve znakovce, jenže nás přerušil hluk zvonku. Cukla jsem sebou. Tak strašně jsem se lekla. Samantha na mě pobaveně koukala.

Začala mluvil, a když se někdo optal, přeložila jsem to. Najednou jsem tam zahlédla Tomase. Koukal na mě a usmíval se. "Ještě nějaké otázky?" Zeptala jsem se a přitom to ukazovala i rukama, aby nebyla Samantha v nevýhodě. Tomas zvedl ruku. Ukázala jsem na něj. "Mám dvě otázky. Jednu na Samanthu a jednu na tebe."

Trochu jsem se mi rozklepaly nohy. "Povídej." Ani se mi neklepal hlas, jelikož jsem si zvykla na taková setkání. Nebylo to o mě. "Tak první Samantha. Jakou máš vizi na této škole?" Hned jsem to přeložila. Bohužel jsem přeložila i celou jeho předešlou větu, takže se Sam na mě usmívala.

Jakmile Sam domluvila, Tomas pokračoval. "Teď ty. Od kdy umíš znakovou řeč?" Docela se mi ulevilo, že to není moc osobní. "Od sedmi let, kvůli mé nejlepší kamarádce. Teď to využiji pro bratrova syna Steveho."Poté si mě odchytil a domluvili jsme se na dalším setkání.

Další kapitolka 😄 snad se vám bude líbit.