Za Obrtlou ✔️

15

Severus ještě dva dny ležel, Hermiona k němu vždy přišla s lektvary a s jídlem. Třetí den ještě proležel, ale večer mu bylo o hodně lépe.
,,Myslím, že už bych nemusel celé dny jenom ležet," rozhodl se Severus a vstal.
,,Jak se vám dýchá?" zeptala se Hermiona starostlivě.
,,Dobře.Kolikátého vůbec je?"
,,Šestého. Ale ne..." Hermionina tvář zbledla, chytila se židle a po tváři jí stékaly slzy.
,,Co vám je, Grangerová? Nemáte ráda šestky?"
,,Šestého července zabili moje rodiče," špitla tiše Hermiona. ,,Omluvte mě," řekla a odběhla k sobě do pokoje. Sedla si na koberec a přemítala své vzpomínky.

Severus také vzpomínal, ale na něco jiného. Ten den ho šíleně pálilo znamení, ale netušil, co přesně se bude dít. A pak to bylo jasné, Voldemort získal vlastní tělo a bojoval s Harrym. Tehdy mu řekl Brumbál, že musí být na Voldemortově straně a čekat, až bude vhodný čas ho svrhnout. Byla to velká bitva, ale seběhlo se to hrozně rychle. V jednu chvíli všechny naděje zemřely společně s Potterem. Stál na straně zla, ale nenápadně zabíjel stoupence Voldemorta. Když na něj zaútočil někdo z Řádu, tak ho jen omráčil. Pamatoval si, že Hermiona dorazila později, protože jí Tonksová nechtěla vzít s sebou. Žádného Smrtijeda nezabila, nebyla toho schopna... Stejně jako on, jen omračovala. A najednou ho uviděla, přesně si vybavoval její nenávistný a překvapený pohled. Vyhýbala se mu, nechtěla s ním bojovat, on s ní také ne. Zahlédl ji jen občas, za to mohl pozorovat hlavní boj. Harry byl vysílený, měl ránu na ruce a vypadal, že každou chvíli omdlí vyčerpáním. Byl moc mladý na boj s Voldemortem. Jen stál a snažil se odrážet jeho kletby, nedokázal sám zaútočit. Tolik mu chtěl pomoct, ale nemohl... Musel se držet instrukcí Brumbála, za to Albuse nenáviděl. Harrymu odletěla hůlka pryč, Severus se zastavil a Hermiona taky. Harry se ani nepohnul a pozoroval Voldemortovu hůlku, Voldemortova tvář se rozzářila.
,,No tak, slavný Harry Pottere, sehni se pro svou hůlku. Najdi ji a vrať se ZEMŘÍT!" Harry se začal rozhlížet, uviděl svou hůlku dva metry od sebe. Rozběhl se k ní a ohnul se. Hned, jak se napřímil, zahřmělo celou krajinou: ,,Avada Kedavra!" Zelený záblesk, v Harryho očích pohasly poslední jiskry síly, svaly povolily a on padl na zem. Tohle je konec, napadlo Severuse. A věděl, že Grangerovou to napadlo taky. Jeho myšlenky skončily u Hermiony, v myšlenkách se vrátil k tomu, že když Potter zemřel, tak si vzal pár jeho věcí. Vstal, otevřel skříň a vyndal jednu věc. Přišel k pokoji a zaklepal, chvíli počkal než si Grangerová otře slzy a pak vešel. Seděla na koberci, oči měla celé rudé a vlasy rozcuchané.
,,Grangerová, vy jste na pohřeb nemohla, že?" zeptal se Severus.
,,Ne, na hřbitov mudlovský šmejdky nemůžou, zabili by mě," odpověděla smutným hlasem.
,,Tak se oblékněte do černého, počkám na vás před pokojem," pravil a odešel. Hermiona nechápavě hleděla na dveře, které za sebou Severus zavřel. Nevěděla o co jde, ale věřila mu. Musela.