Za Obrtlou ✔️

47

Jediné, co cítila byl chlad. Choulila se v klubíčku na studené zemi, cítila se tak ponížená. Kotníky měla obemknuté železnými pouty, takže nemohla ujít dál než metr před sebe. Oblékl ji do růžových šatiček, vypadala jako panenka. Vlasy měla rozcuchané, nechal ji tam asi dvě hodiny a nevracel se. Byla ráda, aspoň se mohla trochu připravit na to, co přijde. Hrozně se bála, nikdy si ji nikdo nekoupil napořád, až na Severuse, ale ten se nepočítal. Unaveně přivřela oči a přikryla se dekou. Její tělo jí dávalo najevo, že zemřít by bylo lepší. Snažila se nemyslet na to, v jaké je situaci. Aspoň v představách byla zase u Severuse, teplý čaj a zbytečné hádky s člověkem, kterého milovala nade vše. Nebylo cesty zpátky, všechny naděje byly ztracené. Vzpomínky se rozmazávaly a mizely za strachem. Byla v jejich sklepě, nad ní možná Draco jí sušenky. A věděla, kdo tu určitě není, protože je se Severusem. Smutkem se celá zatřásla a snažila se nerozplakat. Kdyby nebyla v tak hrozné situaci, zasmála by se tomu, jakou má smůlu. Uslyšela dveře a zahlédla malý proud světla. Vysoká postava sešla tři schody a vydala se k ní. Hermiona se napřímila a přitiskla se k ledové zdi. Každý krok se rozléhal celou místností. Třásla se čím dál víc. Už byl od ní metr, když strachy zavřela oči.
,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" uslyšela příliš známý hlas. Otevřela oči a ještě trochu se přimáčkla ke zdi. Lucius si k ní klekl a pohladil jí po tváři. Hermiona sklonila hlavu.
,,Stýskalo se ti po mně?" zeptal se.
,,Ani v pekle není hůř než kde jste vy," řekla Hermiona hrdým hlasem. Udeřil ji do tváře, Hermiona ani nehlesla, ale oči se jí naplnily slzami.
,,Ty děvko, řekni to ještě jednou a budeš tady umírat roky. Tak ještě jednou se tě ptám, stýskalo se ti po mně?"
Hermiona na něj ani nepohlédla a špitla: ,,Ano."
,,Ano, co?!" Hermiona se kousla do rtu, aby neřekla něco, co by ji odsoudilo k smrti.
,,Ano, pane."
,,No vidíš, jak ti to jde," řekl a pohladil ji po stehně. Hermiona ho rukama odtáhla od sebe. Znovu ji udeřil, tentokrát do břicha. Přitiskla si ruce k břichu a snažila se nadechnout.
,,Asi ještě nechápeš, že čím víc budeš odporovat, tím to bude horší..." Hermiona se rozplakala. Chtěla, aby přišel Severus a přemístil se s ní domů. Chtěla by být v jeho náruči do konce dnů. Jenže on ji podvedl a ona odešla. Všechno, co jí ještě na tomhle světě zbylo, byl on. Ztratila ho a ten krásný sen se rozplynul.
,,Tak co? Budeš už poslušná?"
,,Nikdy," odpověděla slabým hlasem.
,,Však ty budeš povolná," zašeptal nenávistným hlasem a mávl hůlkou. Celým tělem jí začala probíhat neskutečná bolest, nemohla se ani pohnout, její svaly se snad překrucovaly... Po pár nesnesitelných minutách upadla do bezvědomí.

Probudil ji fackou, Hermiona skryla svou tvář v dlaních, nechtěla, aby viděl její slzy.
,,Jak ses rozmyslela?" zeptal se pobaveným hlasem.
,,Prosím, nechte mě..." zavzlykala slabě Hermiona.
,,Přece bych tě nenechal, když jsem tě po tak dlouhé době zase získal."
,,Prosím... Prosím..." šeptala Hermiona se zavřenýma očima.
,,Odešla sis, ani nevím kam, nechala jsi mě samotného..." zahrál zklamaný hlas.
,,Máte manželku, ta by vám mohla stačit." Další rána do břicha a pak ji hrubě chytil za zápěstí a vytáhl do kleku.
,,Co si to dovoluješ?!" zasyčel naštvaně a přitiskl ji ke zdi, aby ji mohl vášnivě políbit. Bránila se a tak ji kousl do rtu, křikla bolestí. Cítila jeho rty a svou krev. Odtáhl se od ní. Padla na zem, otřela si zraněný ret.
,,Nedala jsi mi jinou možnost," pravil a mávl hůlkou. Ze stropu se objevil řetěz s pouty, které se připevnily na Hermioniny ruce a vytáhly ji do kleku.
,,Teď uvidíš, proč jsi měla být poslušná..." zašeptal jí do ucha a vyhrnul jí šaty.