Za Obrtlou ✔️

28

Slyšela, jak kráčel Snape po chodbě a zašel do svého pokoje. Stála u okna a pozorovala temnou noc, měla o něj takový strach, že nedokázala uvěřit, že se skutečně vrátil a že je v pořádku. Byla hrozně zmatená, sice se neodtáhl, ale věděla, že mu objetí nebylo příjemné. Přemýšlela, zda se mu má ráno omluvit, ale nakonec se rozhodla, že už to nebude rozebírat. Cítila, že je to špatně. Už se nedokázala zarazit. Co když dostane zatmění před očima a políbí ho? Nebo mu řekne, co cítí a on ji vyhodí z domu? Všechno bylo marné. Sice si nalhávala, že lásku má pod kontrolou, ale ve skutečnosti si musela zarývat nehty do kůže, aby mu nevyznala všechno, co jí běhalo hlavou.

Vyšla z pokoje a vstoupila do koupelny. Voda Hermioně pomohla se uvolnit. Když byla nahá, viděla na svém těle tolik jizev. Nejvíc hlavně na rukou, kde se řezala sama žiletkou. Pak už jen šrámy od Malfoye a od dalších mužů, modřiny... Po roce, kdy skoro nic nejedla, byla hrozně vyhublá. Prohlížela se v zrcadle a tiše plakala. Nenáviděla se, připadala si tak špinavá. Stejně ji pořád hryzalo svědomí, že měla raději zemřít hlady. Jako by měla na rameni cejch prostitutky. A přitom to udělala jen proto, že milovala život. Nikoho nikdy nezabila, nekradla... A přesto si připadala jako nejhorší na světě. Měla zachránit své rodiče! Bez nich byla ztracená. Nedokázala být rychlá a oni mezitím umírali. Za všechno mohla ona! Měla je ochránit, měla být lepší... Vzala do ruky žiletku a přejela jí po ruce. Bolest spojená s štiplavostí. Přivřela oči a zahnala slzy.

Probudil ji zlý sen, vstala z postele a oblékla si župan. Věděla, že už neusne, tak sešla po temných schodech, prošla prázdným obývacím pokojem a rozsvítila malé světlo v knihovně. Uviděla knihu, kterou si chtěla přečíst. Stoupla si na špičky a natáhla ruku. Jak knihu táhla z police, uvolnilo to i papíry vedle knihy. Všude kolem ní se rozletěly listiny a tiše dopadly na zem. Hermiona vrátila knihu zpátky a nahnula se pro jeden z nich. Byl to dopis. Když ho držela v rukou cítila, že je v něm nějaká magie, byl adresován lidem, které neznala. Otevřela jej.

Vážení rodiče Jailovi,
s politováním Vám musím sdělit, že Váš syn byl zabit.
Jeho tělo bude pohřbeno příští pátek na pozemcích školy.
Vím, že Vám syna odškodnění nevrátí, přesto posílám peníze, které by měly stačit na dva roky bez práce. Velice se Vám omlouvám za to, že jsem ho nedokázal ochránit, ale v dnešní době si kantoři (i žáci) dělají, co chtějí a trpí nevinní.
S úpřímnou lítostí
Severus Snape
ředitel školy

P.S.: Ať žije dobro!

Nevěřícně na dopis hleděla, pak si klekla na zem a vzala do ruky další.

Vážená paní Torranceová,
Vaše dcera na začátku roku nedorazila do školy.
Chtěl jsem jen napsat, že je mi líto, pokud se musela vzdát vzdělání kvůli svému bezpečí.
Pokud se nám podaří svrhnout zlou stranu, Vaše dcera bude moci znovu nastoupit na školu.
Severus Snape
ředitel školy

P.S.: Ať žije dobro!

Po tváři jí stekla slza, protože muže, který ji zachránil, vůbec neznala...

Vážený pane Dosone,
s politováním Vám musím oznámit, že Vaše dcera i Váš syn byli zavražděni v budově naší školy. Posílám Vám peníze, i když vím, že Vám moc nepomohou.
Severus Snape
ředitel školy

P.S.: Ať žije dobro!

Pochopila, že ta magie, kterou cítila, bylo kouzlo, které poznalo, jaké povahy člověk je a podle toho se mu zobrazil buďto pravý text, anebo falešný. Další dopis byl určený jemu.

Řediteli Snape,
nevím, co si o sobě myslíte, ale Vaše peníze nepřijímáme.
Byly by to peníze od vraha, a o ty my nestojíme!
Vzal jste nám naši Paulu a za to Vás proklínáme.
Hustonovi

Hleděla na papír a začala chápat. Její vzpomínky se vracely, viděla zlomeného člověka, který za nic nemohl a musel brát vinu na sebe. Snažil se napravovat cizí prohřešky a chránit nevinné. Byl lhář, ale lhal druhé straně, té špatné. Rozplakalo ji to.

Ještě ani nesvítalo a on už nedokázal spát. Oblékl se a sešel dolů. Udělal si kafe, donesl si ho do obývacího pokoje a usadil se. Najednou si všiml, že klíčovou dírkou prochází paprsek světla. Pomyslel si, že zapomněl zhasnout a vydal se to napravit. Když vešel, uviděl klečet na zemi Hermionu.
,,Grangerová, co je vám?" zeptal se hned a přiklekl si k ní. Pohlédla na něj uplakanýma očima, ale nezmohla se na slovo. ,,Je vám špatně? Jste zraněná?" vyptával se. Hermiona zvedla jeden z dopisů, pochopil. ,,Grangerová, ať už si myslíte cokoliv..." chtěl se začít obhajovat, protože věděl, že ho nazve lhářem a špatným hercem, který se před rodiči snaží vypadat jako ten dobrý.
,,Myslím si, že jsem byla hloupá," skočila mu do řeči Hermiona.
,,Co prosím?" zeptal se zmateně Severus.
,,Myslela jsem si, že vás mám přečteného. Že vím, jaký jste. Odsoudila jsem vás tak lehce a bezcitně. A přitom jsem v duši doufala, že jste jiný, než si myslí všichni ostatní. Udělal jste tolik dobrých skutků a já to brala jako náhody. Nechtěla jsem vidět to, jak jste silný a obětavý," řekla Hermiona. Severus nedokázal nic říct, jen na ni hleděl, jak pláče nad jeho dopisy.
,,Byla jsem slepá, když jsem vás brala za špatného člověka a hrozně se za to stydím. Prosím, odpusťte mi," pravila a znovu se rozplakala.
,,Nemohu vám odpustit, protože není, co odpouštět," odvětil Severus.
,,Ach ne... Neměla jsem právo soudit člověka, který byl vždy lepší než já. Prosím, řekněte, že mi jednou odpustíte..."
,,Odpouštím vám hned teď a dodávám, že jste to nemohla vědět. A že to byl záměr, aby si lidé mysleli, že jsem na straně zla. Takhle to chtěl Brumbál, hrát si na špatného a tajně spřádat plány. Nemohl jsem vás zatěžovat tím, že jsem jiný, než si myslíte."
,,Ale já to chtěla vědět. Chci vás znát! Nechci si už o vás NIKDY myslet nic zlého, protože vás obdivuji."
,,Ale, Grangerová, nemůžete obdivovat člověka, který zabil jiné a který všem lhal... I když jsem na straně dobra, jsem špatný, nikdy se nezbavím toho, že jsem vrah a lhář." Hermiona ho chytila za ruku.
,,Jste dobrý člověk, mnohem lepší než mí přátelé, kteří se mě nepokusili ani najít," špitla. Hleděl jí do očí a viděl porozumění. Musel mlčet. Ve skrytu svého srdce se rozplakal, ale oči byly suché a pozorovaly ji.
,,Za to, že si hraju na věrného pomocníka vy-víte-koho jsem byl odměněn tímhle domem a penězi... Peníze posílám lidem, kteří přišli o své děti. V tomto domě jsem nikdy nebyl šťastný, protože jsem si ho nezasloužil a byl pro mě moc velký. Nyní, když jste tu vy, se v mém životě naplnilo hrozně moc prázdného místa," přiznal Severus. Hermiona se pousmála a stále ho držela za ruku.