Za Obrtlou ✔️

23

Severus celé hodiny seděl na své posteli a přemýšlel. Zamračeně hleděl před sebe a jeho oči se leskly. Mrkal tak málo, že jediné, co cítil byla pálivá bolest. Přemítal, co zase udělal. Bylo mu líto, že to došlo tak daleko a přitom ne tak daleko, jak by chtěl. Nechtěl ji nijak urazit ani zmást, moc dobře věděl, že by ji tím pohoršil, kdyby dal najevo, že ji šíleně...má rád. Chtěl ji chránit, ale nechtěl ji obtěžovat. Smutně si vybavoval tu vteřinu, kdy na všechno zapomněl a přiblížil se k ní, aby ji políbil. Na tu malou chvíli mu bylo všechno jedno a pak mu probleskl hlavou obraz Lily, to jak jí ublížil, když zapomněl na to, že láska je pro něj prokletím. V ten okamžik otevřel oči a uvědomil si, že téhle dívce neudělá to co Lily. Už nikdy žádnou nebude milovat, protože by to byla smrt pro oba. Zarazil se a věděl, že pokud ji teď nepolíbí, tak už nikdy nenajde sílu a odvahu. A přesto ji nepolíbil, zapřel své city, protože by to nebylo k ničemu.

Dopila flašku, vyšla po schodech a zamířila k jeho dveřím. Silně zaklepala. Překvapeně otevřel. Natáhla ruce před sebe a když došla až ke Snapeovi, ruce skončily na jeho hrudi. Zatlačila a tím Severuse donutila couvat. Jednou rukou zabouchla dveře a dlouze pohlédla na Severuse, který byl trochu zmatený.
,,Už mě to štve," řekla Hermiona.
,,Vy jste opilá, Grangerová?"
,,Ale vůbec... Proč to vždycky musíme svádět na opilost?" zeptala se smutně.
,,O čem to mluvíte?"
,,Proč vždycky, když jste tak blízko, je to kvůli opilosti?"
,,Protože nevíte, co říkáte. Běžte si lehnout k sobě do pokoje."
,,Je snad nějaká jiná? Hezčí? Jsem vážně tak špatná? Bojíte se mě?"
,,Grangerová, vážně nevíte..."
,,VÍM, CO ŘÍKÁM!" skočila mu do řeči Hermiona. ,,Proč aspoň jednou nezapomeneš na to, že mě nenávidíš?!" zeptala se zoufalým hlasem a chtěla ho pohladit po tváři. Uhnul.
,,Slečno, měla byste jít spát," opakoval stále Severus, ani nevěděl, kde se v něm našlo tolik sebezapření.
,,NECHCI jít spát! NECHCI si hrát na to, že jsem stejná jako ty! Nestydím se za to, že jsem čekala něco víc... Ale samozřejmě, asi už jen mě vyslechnout bylo překonání nenávisti ke mně."
,,Grangerová, nikdy jsem vám neřekl, že vás nenávidím..."
,,Protože mi neříkáš NIC! I kdyby to byla nenávist k smrti, tak bys to nevyslovil nahlas..."
,,Zaprvé, kdybych vás nenáviděl, tak vám to řeknu na rovinu. Zadruhé, netykejte mi," požádal Severus.
,,Copak to nevidíš? Klidně bych před tebou celé dny klečela, aby sis všiml, že jsem jiná než si myslíš."
,,Jak můžete vědět, co si o vás skutečně myslím?" Hermiona k němu přišla tak blízko, že se těsně dotýkali.
,,Protože to říká tvoje odměřenost." Severus se k ní naklonil.
,,A co když je to jenom trik? Co když skrývám pravý opak?" zašeptal nebezpečně. Zavřel oči a nadechl se, aby cítil její vůni.
,,Pokud ano, to bys něco skrýval... Pak to neskrývej," pravila žadonícím tónem.
,,A co když musím? Co když bych vám ublížil víc než odměřeností?"
,,Předem bys to musel zkusit, protože jinak zešílím," špitla a položila ruku na jeho hruď.
,,Nemůžu... Nechci riskovat, že tě ztratím," přiznal tiše Severus a ani si neuvědomil, že už jí také tyká. Hermiona slyšela hlasy, které ji nabádaly a které tak ráda poslechla. Ruku, kterou měla na Severusovi, natáhla a tím Severus ztratil balanc a spadl na postel. Hermiona vyskočila na postel za ním a roznožmo si klekla nad něj. Když se k němu nahnula, Severus ani nedýchal, něžně ho políbila na krk. Tohle gesto Severuse rozebralo.
,,Nedělej další krok, oba bychom toho litovali," pravil klidným hlasem. Hermiona zavřela oči a zasmála se.
,,Jako vždycky... Já to věděla." Pomohl Hermioně z něj slézt, padla na druhou polovinu postele a chvíli nic neříkala. Najednou se všechno začalo točit, viděla rozmazaně. ,,Je mi špatně." Severus se narovnal, rychle ji zvedl a podpíraje ji, vydal se do koupelny. Držel její vlasy a pevně objímal její pas, aby nespadla.