EVIL

6. kapitola

Srdce mi buší, tak rychle, že mám strach, aby mi nevyskočilo z hrudi. Zmocňují se mě obavy, úzkost a neklid. 

Rozklepaným hlasem jsem mluvila na Briana, který mě utěšoval a říkal, že vše bude v pořádku. Nebude, už nikdy.

"Co tady dělá? On mě zabije!" Zase jsem propadala šoku.

"Neboj nic se ti nestane." Objal mě ještě silněji a dal mi pusu do vlasů.

"Já..."

"Pšš, nemluv. Jsem tu s tebou a vždy budu. Nikdy nezůstaneš sama, protože jsme v tom spolu."

"Děkuji, za všechno."

*********

"Stejně tě zabiji ty malá mrcho. Neschováš se přede mnou! Myslela jsi, že je po všem? Vždy jsi byla naivní, ale tohle je i na mě moc." Jeho hlas mě straší ve snech. Je všude a já se ho nezbavím. Má pravdu, jsem naivní.

Z noční můry se prudce probouzím do sedu. Po čele mi stéká pot a celá se třesu. Křečovitě svírám peřinu a na ruce mi zbělají klouby. Zhluboka dýchám a snažím se uklidnit, ale nedokážu se ovládat. 

Psycholog se mýlil, když řekl, že jsem v pořádku na normální fungování. Dolehly na mě všechny vraždy, výkyvy nálad a moje bezcitnost. Docházela jsem k němu každý týden po dobu sedmi měsíců.