EVIL

18. kapitola

"Kam jdeš?" Zeptal se, když jsem si svoje věci dávala zpátky do kabelky.

"Domů?" 

"Nemáš vše hotové." Lehce vytočený vstal od stolu a rukou ukázal na papíry na mém stole.

"Vážně Andrew?" Povytáhla jsem jedno obočí (mimochodem, trvalo dost času než jsem se to naučila) a jeden papír zastrčila do průhledné složky a následně vložila do šanonu.

"Zbytek musíš podepsat a sám je odnést nejvyššímu." Prstem jsem ukázala nahoru, protože šéf a zároveň majitel měl kancelář až úplně v nejvyšším patře.

Nenechal se odradit a několika rychlými tahy podepsal všechny papíry. 

"Vidím, že se nudíš a domů se ti nechce, tak co kdybys tu svou prdel dotlačila k nejvyššímu sama?" Hodila jsem na něj za to, co řekl vražedný pohled a papíry, jenž mi vložil do ruky mu silou přitiskla k hrudi.

"Mých osm hodin skončilo před dvěma minutami, takže to je na tobě." Odsekla jsem a odešla z kanceláře, což se samozřejmě neobešlo bez bouchnutí dveřmi.

Rychlými korky jsem došla k autu a hned nastoupila. Nastartovala jsem a zavřela oči, zhluboka jsem se nadechla, abych se zklidnila. Viděla jsem opět noční můry, jenž se mi zdají. Mrtví lidé, kterým jsem vzala život. Působili mi bolest jako tisíc nožů. Otřásla jsem se v sedadle a konečně vyjela směr domov.

Hned jsem ze sebe sundala nepohodlné společenské oblečení a boty na vysokém jehlovém podpatku. Radši jsem si oblékla obtažené džíny, které dělají nádhernou postavu a tričko. Boty jsem doma neřešila, takže jsem chodila bosá.

Měly jsem zlost a vztek ve mně přímo vřel. Ti lidé jsou mrtví, tak proč mě nenechají na pokoji? Zabila si je, způsobila jim fyzickou a jejich rodinám psychickou bolest, tak jí působí oni tobě.

"Drž hubu!" Vykřikla jsem a do prázdna hodila skleničku, kterou jsem měla v ruce, abych umlčela svůj vnitřní hlas, ale marně. Mluvil dál a dál...