45. Plný potenciál

665 44 0
                                    

Madam Pomfreyová byla opravdovou odbornicí ve svém oboru. V její péči se Morganin stav velmi rychle lepšil. Vzhledem k silné podvýživě a četným zaníceným ranám byla udržována v neustálém spánku. Podle madam Pomfreyové to bylo nejlepší řešení na cestě k jejímu zotavení. Již třetí den bylo viditelné zlepšení. Členové Fénixova řádu se střídali u Morganina lůžka až na jednu výjimku. Severus Snape na ošetřovnu nevkročil od chvíle, kdy tam Morganu přinesl. Úspěšně se vyhýbal Pobertům i Brumbálovi. Chodil na vyučování a pak mizel do svých komnat ve sklepení. Albus Brumbál nemusel dlouho přemýšlet nad příčinou Snapeova chování. Proto si ho čtvrtý den po Morganině útěku zavolal do ředitelny.

„Volal jste mne, Albusi?"

„Ano, posaď se, Severusi."

Brumbál stál u okna zády ke stolu a shlížel na bradavické pozemky.

„Jak dopadlo setkání s Voldemortem?"

„Zuřil. Smrtijedy, kteří byli přítomni v sídle při Morganině útěku krutě potrestal. Mě dal za úkol Morganu sledovat."

„Moc svědomitě svůj úkol nebereš."

„Nějak vám nerozumím, Albusi."

„Během posledních čtyř dní jsme mohli dávno Morganu přesunout a ty bys to nevěděl. Řekni mi Severusi, proč jsi se nebyl podívat na ošetřovnu?"

Snapeovo mlčení bylo víc než výmluvné.

„Chlapče drahý, jsem starý, ale ani hloupý ani slepý. Chápal jsem Morganinu snahu se ti vyhýbat tehdy před lety, pochopil jsem i tvou uzavřenost po jejím odchodu, ale nyní tě již nechápu. Můžeš mi své chování vysvětlit?"

„Není co vysvětlovat, Albusi."

„Opravdu? Měl by jsi vědět, že Morgana je pro mě jako vlastní dcera. Vidím, že její city k tobě jsou obrovské a vím, že ty jsi na tom stejně. V jednu chvíli s ní mluvíš chladně, ale vzápětí jsi schopný riskovat život pro její záchranu. Pak se ovšem uzavřeš do té své ulity a nehodláš vylézt ven. Ještě pořád nevíš co bys mi mohl vysvětlit, Severusi?"

„Bez urážky, Albusi, mám dojem, že toto je mé soukromí. Pokud chci zbytek života strávit zavřený ve sklepení, je to má věc."

Brumbál se na Severuse zkoumavě zadíval.

„Měl jsi někdy pocit, že věc která se stala, byla naprosto správně a byla důležitá?"

Ano, měl. Jen nevím, kam tím míříte, Albusi."

„Tenhle pocit jsem měl před lety a mám ho i nyní. Pocit, že vaše láska je vám souzena a co víc, že je velmi důležitá. Měl by jsi se zamyslet nad tím, co vlastně cítíš a konečně danou situaci vyřešit."

Severus se beze slova zvedl a hluboce zamyšlen vyšel z ředitelny. Měl namířeno do sklepení, kam však nedorazil. V půli cesty se prudce otočil a zamířil na ošetřovnu. Morgana ležela na lůžku, stále bledá a spící. Severus ji chvíli pozoroval a pak vyčaroval jednu jedinou růži a položil ji na stolek. Sklonil se nad Morganu a zašeptal.

„Já to přece vím, že tě miluju, to mi Brumbál říkat nemusí."

Otočil se a se zavlátím pláště opustil ošetřovnu. Neviděl tak sotva znatelnou záři kolem Morganina těla.

„Osude? Kdy se budu moct probudit?"

„To já nevím drahá. Udržují tě ve spánku oni ne já. Ale myslím, že pro tvé tělo je to dobré. Potřebuješ nabrat sílu."

„Já se cítím skvěle. Líp než kdy dřív. Nemůžu spát do nekonečna!"

„Jistě, že se cítíš skvěle. Tvá magie právě dosáhla plného potenciálu. Ovšem tělo je na tom ještě špatně. Musíš vydržet. Madam Pomfreyová jistě ví co dělá."

„Plný potenciál? Co to znamená?"

„Každý má ve svém nitru určité překážky, obavy, které brání jeho schopnostem fungovat na plno. Tvou obavou byl Severus. Ale jelikož ti právě vyznal lásku, tvá magie se odvázala od tvých obav, zesílila a rozvinula se. Teď odpočívej."

Osud odešla, ale Morgana ji nehodlala poslechnout. Začala proudit magií po těle a hledat rány k léčení. Za chvíli je našla a začala se léčit.

Madam Pomfreyová přišla k Morganině lůžku s dalšími lektvary. Když však odtáhla závěsy, leknutím jí všechny lektvary vypadly z rukou. Morgana seděla na posteli a zeširoka se usmívala.

Cesta za Pánem zlaKde žijí příběhy. Začni objevovat