Epilog

1.1K 72 19
                                    

„Osude?“

Morgana nejistě procházela tmou své mysli. Nebyla si jistá, zda Toma doopravdy porazila nebo jestli se zase vrátí do jiné doby.

„Jsem tady, Morgano. Skvělá práce. Splnila jsi svůj úkol.“

„Znamená to, že je konec?“

„Přesně tak, dítě. Dokonce jsi se setkala s Nejvyšším, což jsem nepředpokládala. Nyní jsi volná. Tvá síla ti samozřejmě zůstane, jen ji nesmíš zneužít. A také nyní již nejsi vázaná mlčenlivostí ohledně tvé budoucnosti ani o věcech týkajících se Voldemorta.“

„Já se setkala s Nejvyšším? Ale...Merlin! To on je Nejvyšší!“

„Ano. Jak jsem zaslechla vzala jsi sebou Severuse a dokonce jsi ostatním slíbila, že jim ukážeš místo jeho hrobu.“

Morgana se najednou cítila zahanbeně a klopila zrak k zemi.

„To je v pořádku, Morgano. Všichni bojovali, zaslouží si to jako odměnu. Nyní by jsi se měla probudit, mám ten dojem, že již pár dní spíš a ne všichni z toho mají radost.“

„Počkat! Uvidím tě ještě někdy?“

„Jistě. V den své smrti.“

„Děkuji. Za všechno.“

„Není za co, dítě.“

                            ******

„Severusi, chlapče jdi se vyspat. Je v naprostém pořádku, jen......“

„Ne, Albusi. Budu tady, dokud se neprobudí. Je mi jedno jak dlouho.“

„Jsi si vědom toho, že Vodemort je nadobro pryč. Už můžeš odhodit tu svou chladnou masku. Jednoduše se bojíš, že odejdeš a ona zmizí.“

Severus zarytě mlčel a koukal na spící Morganu. On i Albus se řádně lekli, když promluvila.

„Albus má pravdu. A jestli otevřu oči a zjistím, že jsi se týden neholil, tak tě zakleju.“

Brumbál se rozesmál a Snape viditelně zbledl, když Morgana otevřela oči.

„Severusi Snape, jestli se okamžitě neodebereš do svých komnat a pořádně se nevyspíš, tak ti zaručuju, že po zbytek svého života tě budu mučit. A věř mi, že s Merlinovou krví budu žít hodně dlouho!“

Jestli bylo možné, aby byl někdo bledší než bílá, tak to byl Snape. Co bylo mnohem překvapivější, byl jeho rychlý odchod z ošetřovny. Morgana se s Albusem smáli ještě hodnou chvíli.

„Dokázala jsi to. Jsem na tebe pyšný.“

„My všichni to dokázali. Až se Severus pořádně vyspí, ráda bych svolala Řád a dostála svůj slib.“

Brumbál jen vědoucně pokýval hlavou.

                            ******

O tři dny později seděli všichni členové Řádu na Grimmauldově náměstí a poslouchali Morganino vyprávění. Nikdo ji nepřerušoval až na překvapené výkřiky, když vyprávěla o hrůzovládě Voldemorta. Moc dobře si uvědomovali, čemu všemu zabránili. Nejhůře to však nesl James Potter.

„Ten parchant! Zabil nás a několikrát se pokusil zabít mého syna!“

„Ano James, ale nezapomínej, že to tvůj syn ho porazil a zachránil svět. A nebýt tvého syna a jeho přátel nevím, zda bych ho já porazila. Ano, Harry pro mě udělal opravdu hodně.“

Poberty spolu se Severusem a Morganou trápil osud Petra Petigrewa. Než aby přiznal chybu a přidal se na stranu dobra, spáchal sebevraždu. Bojoval proti nim, ale přesto je to zasáhlo. Morgana vycítila plížící se smutek a jala se zachránit náladu.

„O tom proč bylo tak důležité, abychom Voldemorta zastavili už víte. Teď bych ráda splnila to, co jsem vám slíbila a vzala vás k hrobu samotného Merlina.“

Zapůsobilo to tak, jak mělo. Protože jich bylo hodně, nejprve se přemístili k bradavickým pozemkům a pak je Morgana všechny přemístila k Merlinově soše. Všichni byli tou krásou a magií naprosto uchváceni. Větší šok pro ně byl sám Merklín, který se jim ukázal. I jako duch vyzařoval ohromnou magickou auru. Vzápětí se objevila druhá postava, kterou již Morgana neviděla neboť klečela v úkloně před Nejvyšším.

„Vítám vás! Dítě postav se, ty se mi klanět nemusíš.“

Morgana se postavila a zalapala po dechu.

„Osude!“

„Ano dítě, Nejvyšší rozhodl, že zde budu.“

Merlin se rozhlédl po šokovaných přítomných.

„Toto dítě jsem si vybral a vložil do něj svou moc. Využila ji tak, jak měla a za to jsem rád. Ovšem jsou věci, které jsem ji ani já nadělit nemohl. Přátelství a lásku. To bylo to, co Morganě pomohlo k vítězství. A vy všichni jste toho součástí. Proto jsem se rozhodl, že část své moci rozdělím i mezi vás.“

Všichni přítomní modře zazářili a Merlin s Osudem zmizel.

                            ******

O pět let později...

„Paní profesorko Snapeová, je pravda, že s těmito kouzly se bojovalo ve válce?“

„Ano, pane Smithi. Tohle Merlinovo dědictví bylo klíčem k úspěchu ve válce. A proto se ho od té doby všichni učíte.“

Morgana procházela hradem do sklepení za svým manželem. Vyučování Merlinova dědictví ji nesmírně bavilo, ale těhotenství ji vyčerpávalo, takže se těšila až ulehne vedle Severuse a bude spát. Pokud ji ovšem malý Frank nebude kopat.

Ve sklepení ji přivítalo teplo domova a Severusova náruč.

Našla své místo, štěstí, domov, lásku i přátele. Nic víc už nepotřebovala.

Cesta za Pánem zlaWhere stories live. Discover now