"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}

Máš rád barvy, Blacku?

Malá blondýnka vypadající jako víla se proplétala davem smějících se spolužáků bez povšimnutí. Všichni ji měli zamalou šedou myšku mudlovského původu, pokud si jí vůbec všimli. Vždyť to přece byla Tina Turner. Ta by nikomu neublížila. Však z příčin neznámých pro okolní lidi, se právě smála daleko více než ostatní a měla jasný cíl i směr.
Dveře za učitelským stolem. Ty tajemné dveře, o kterých se říkávalo, že tam chodil jen a pouze Tom Riddle. Právě teď tam vstupovala ona.
Sirius si ji všiml asi jen půl minuty před tím, než se se slabým vrzáním dveře otevřeli a ona  nepovšimnutá vklouzla dovnitř.
Její smích přišel Siriusovi podezřelý více než obvykle, a to,že šla do asi 40 let nepoužitých dveří, jí na nevinnosti také moc nepomohlo. Téměř okamžitě se odtrhl od svých přátel, kteří si vlastně dobrou chvíli ničeho nevšimli, a mířil za tajemnou blondýnkou. Když šel po třech schodech k učitelskému stolu a byl téměř u svého nového cíle, na zdi pod okny, tak, aby to všichni viděli, se promítala místnost jako na plátně v kině. Ta místnost. To už ale Sirius vstupoval do dveří a ničeho si nevšiml. Sálem zavládlo ticho.
Když James spatřil plátno, okamžitě mu došlo, že to není poslední žertík neznámého autora, ale nestačil už kamaráda varovat. Bylo pozdě. Nechtěl ale jen z povzdálí sledovat, kývnul na Remuse a Petera a všichni tři se brodili davem za Blackem. U toho sledovali plátno.

Sirius vstoupil dovnitř. Místnost byla osvětlená jen krbem, u kterého stála blondýnka a tiše se smála dívajíc se do plápolajícího ohně.
Chvíli spolu o něčem mluvili. Blondýnka vrtěla se smíchem hlavou. Oči jí jiskřily. Potom se zatočila dokola a zmizela Siriusovi před očima. Objevila se za ním a dotkla se jeho ramena. Prudce se otočil. Spatřil její vlající vlasy, to však snad bylo to jediné, protože mu zase zmizela z dohledu.
Chvíli si s ním takhle hrála. Smála se, točila do kola a Sirius si ani nevšiml, že se zamotává do dlouhé šíleně barevné látky. Nakonec zamávala a už se neobjevila. Sirius tam chvíli jen tak stál. Nechápavě zavrtěl hlavou a vykročil ke dveřím. Zamotal se a spadl rovnou na stěnu, která ale zmizela a za ní byla jen káď s barvami, do které Sirius vlastně před zraky všech zapadl. Když se naštvaný vymotal z látky a vystoupil z barev, doufal,že už je konec. Zapotácel se ke dveřím, když však zmáčknul kliku, vylila se na něj ještě jedna barva. Bláznivě oranžová svítící do dálky. Nebyla to ale jen tak ledajaká barva, ale barva, která se přilepí na vlasy. Ikdyby si ji stokrát umyl, dostane ji dolů jen časem a pro teď prostě bude mít oranžové vlasy. Takhle se mu konečně podařilo otevřít do Velké síně, kde se všichni smáli, až je boleli břicha.
Nad dveřmi, ve kterých byl Sirius ve svém stavu opravdu nepřehlédnutelný, svítil barevný nápis:
'Siriusi, ty máš asi hodně rád barvy, co?'
Všichni se mohli smíchem potrhat, a dokonce i profesoři se usmívali.
Sirius zavrčel. Velká síň ale nehodlala stichnout. Jeho bystré oči teď ale spatřili osoby. Dvě osoby.
Cassandru, která si plácla se Stephanie. Očividně si řekly i něco na způsob: ''dobrá práce''.
Teď to Siriusovi doplo. Cassandra ho nezajímala. Cass byla ta poslední, o kterou by zavadil. Nebyla naštvaný ani na Turnerovou, která ho tam nalákala. Dokonce ani na toho slizouna Snapa. Ani na své přátele, kteří se zastavili uprostřed pohybu, jen co ta paráda s barvou začala a neschopni pohybu stáli na kraji davu teď.
Ani Lily Evans nebyla středem veškeré jeho nenávisti. To byla totiž osoba, která nesla jméno Stephanie Weston a modré vlasy zářily na míle daleko. Když si všimla Siriusova pohledu, dala se na útěk.
Jeho oči zčernaly. Jako smyslů zbavený se řítil ke dveřím Velké síně, aby zastavil tu mrchu.