"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}

Bleskem do Azkabanu

Myslela jsem na něj stále. Stále jssm ho potkávala a ničilo mě to. Až jednou jsme se úplnou náhodou začali hádat.

''Jsem teď mnohem šťastnější bez tebe,bejvalko!'' zakřičel v návalu vzteku.

''Tak to jsem ráda, protože tvé štěstí je to jediné, co jsem si kdy přála.'' vypadlo ze mě s klidem.

A on mi zase začal nadávat.

''Siriusi,'' zastavila jsem ho stále ledově klidná.
Kupodivu mlčel.
''Narozdíl od nich sis mě ale nemusel kupovat. Nestála jsem a nestojím o dárky, ani kytky a nezajímá mě, jak moc jsi bohatý. Možná, že Malfoy by si mé přítomnosti vážil víc... Ale ať už je to jakkoliv, získal sis mě Ty. Ne protože si mi dával dárky, ale ČAS! Protože jsi mi dovolil poznat tě. A já ti za to z celého srdce děkuji!'' najednou jakoby se to ve mě zlomilo.
Následující dny, týdny mi podkopával nohy, zraňoval mě svým chováním, ale já se nebránila ani jsem mu to nevracela. Usmívala jsem se na něj.
A pokud jsem si myslela, že to je to nejhorší, co může být, tak ne.
Trpěla jsem den co den.
Ale ta pravá bolest teprve přijít měla.
Pro Siriuse si jednoho dne přišly mozkomorové. Viděla jsem Luciuse jak se šklebí. Hned mi to došlo.
Na nic jsem nečekala. Běžela jsem na ministerstvo a prohlašovala, že Sirius je nevinný.
Měli mě za blázna. Ale já tam chodila každý den. Každý, každičký den dokud si mě nevyslechli.
Svou výřečností a přesvědčivostí jsem je dokázala přemluvit alespoň na to, aby Blacka přesunuli do těch lepších místností v Azkabanu.
Alespoň to.
Čas pkynul a já se za něj přimlouvala každý každičký den.
Nevypadalo to dobře. Dala jsem si lhůtu. Pokud do roka Blavka nevysvobodí, budu chodit za ním do žaláře.
Jenže jsem tenhle slib nemusela splnit. Třičtvrtě roku trvalo, než se Siriusův případ začal znovu vyšetřovat. Nespala jsem. Skoro nejedla. Většinu času trávila na ministertvu.
Trápila se. Více než když jsem ho měla před očima s jinou. Tehdy jsem alespoň věděla, že je živí.  Ani jsem si neuvědomila, že je to tak rychlé. James s Lily se stali rodiči. Měli nádherného syna jménem Harry.
Já ale měla myšlenky jen pro Siriuse.
Konečně jsem se dočkala dnu, kdy ho prohlásili za nevinného a s pár odškodným pustili. Byla jsem ve svém bytě. Chápala jsem, že se mnou nechce mluvit. Hledala jsem si práci v mudlovském světě.
S vědomím, že my dva spolu asi nemáme souzeno být.