"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}

Brumbálův kabinet

''Jamesi, znáš ho?'' ptal se Sirius svého pomocníka a parťáka. James si všiml, jak kapitán působil nejistě.
''Nikdy jsem ho nepotkal, ptal jsem se už i ostatních ve stálém týmu. Nikdo o něm nic neví. Můžem se jít zeptat Brumbála,'' navrhl. Byl to dostatek slov na to, aby to Stephanie bohatě stačilo. Doběhla ke kabinetu profesora a netrpělivě zaklepala. Jakmile otevřel, vtrhla bez slova dovnitř.
''Potřebuju vaši pomoc, nutně!'' věděla, že Brumbál má dobré srdce.
''Co se děje tak naléhavé?''
''Je to šílený, nepočítala jsem s tím, že by mi to mohlo vyjít, '' sundala si až teď čepici, ''ale vyšlo mi to. Šla jsem na-''
''Famfrpálový výběr chytače a odrážeče, ano vím.'' přerušil ji profesor se záhadným úsměvem.
''Jako Sebastian Harold Cowell. Mohl byste-?''
''Schovejte se za závěsy u okna,'' postrčil mě Brumbál k oknu a já bez slova poslechla. Následně jsem uslyšela klepání.
''Pane profesore!'' vtrhlo dovnitř třeštidlo jménem James. Sirius byl vážný, jednalo se o famfrpál.

''Já chtěl jsem se zeptat, profesore, ohledně nových hráčů famfrpálu...'' zavřel oranžovlásek dveře.

''Jistě, posaďte se a povídejte,'' Brumbál byl opravdu přesvědčivý. Jen Stephanie za závěsem skákalo srdce z hrudi.

''Máme Matea Cruise, ale ten mě netrápí. Ten,kvůli komu jsem přišel je Sebastian Harold Cowell. Znáte ho? Skoro nikdo o něm totiž nic neví...'' Sirius se opřel o desku hnědého stolu, snad aby byl blíže.
Čekal na Brumbálovu odpověď.

''Řekněme, že je to velmi skromný chlapec. Někdy za mnou chodí. Má dobré srdce a famfrpál miluje. Z toho, co jsem slyšel, je opravdu dobrý.''
Stephanie za závěsem se nadechla trochu hlasitěji než chtěla a zrovna, jak naschvál, bylo ticho.
Sirius zbystřel.

''Co o něm víte dál? Jak se k němu mám chovat nebo tak?''

''Chovejte se k němu, jak uznáte za vhodné, pane Blacku. Pokud vám mohu poradit, nepátrejte dál, kdo to je a co na něj platí, radím vám dobře,'' přimhouřil Brumbál oči.
Jenže od těchto slov zajímal tajemný Sebastian Siriuse ještě více.
Hledal ho na chodbách, hodinách, ve Velké síni...všude. A Stephanie to věděla. Proto se stále více obávala prvního tréninku.

Když Sirius s Jamesem odešli, ona vylezla.
''Bojím se, to praskne a bude průser,'' povzdychla si s pohledem do prázdna.
''Do té doby máte mou plnou podporu. Kdykoliv přijďte.'' usmál se Brumbál povzbudivě.
Když Stephanie došla do pokoje, hodila se na postel. Byla sama. V pokoji nebyla ani Lily, ani nikdo jiný, komu by to mohla opravdu upřímně říct. Nakonec usedla za stůl, vzala kousíček pergamenu a začala psát.

Ten strach svírá mou hruď,
Tajemství musí zůstat skryty,
Kdo jsem, nikdo se nedoví.
Pokud neznáš příběh, nesuď,
Časem malé chyby budou smyty,
A kdo jsem, se nikdo nedoví.
Nebelvírká kolej má je,
Famfrpál miluje mé srdce,
Na S jméno mé je,
Už víš kdo jsem,
Ne, to se nikdo nedoví...

Trochu nesmysl, pomyslela si Stephanie s úšklebkem, ale dřív než si to přečetla znovu, utekla do sovince, přivázala pergamen na nohu jedné ze školních sov, ta se rozletěla do dálek.