"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}

Dopis

Na začátek bych Vám všem chtěla poděkovat. Všechny komentáře čtu a každý jeden z nich mě potěší nejen svou originalitou. ❤❤

Úlevou vydechla a když ho slyšela se smát, začala také. Měl velmi nakažlivý smích.
''Ty seš teda cácora,'' rozcuchal ji vlasy s pbrovským úsměvem na tváři.
''Bude mi ctí ti to oplatit, a mimochodem... Barvy miluju.. A k Tobě mi modrá nepasuje,'' mrkl a zmizel.

To, co řekl, splnil. Začala dlouhá éra pomst na toho druhého.
Žvýkačka ve vlasech byla to nejmenší. A netýkalo se to jenom volna, ale také hodin. Nejlépe na lektvarech. Profesor z nich šílel.
Celé dny přemýšleli nad tím, co tomu druhému provedou.
Tak nějak se to stalo každodenní Bradavickou rutinou.

A oba dva, Sirius i Stephanie, to milovali.
Siriusovi se Peter s Jamesem smáli, jak chce dostat Stephanie tímhle stylem do postele. No ani oni dva u Stephanie nepochodili. Z té čtyřky pochodil nejlépe asi Remus. Dostal se na post jednoho z nejlepších kámošů Steph, a to vlastně hlavně díky tomu, že jí pomáhal uskutečnit některé z pomst pro Siriuse a nové nápady občas také šly z jeho hlavy.
Ovšem úplně nejlépe na tom byl Severus Snape. Mohl si ke Stephanie dovolit to, co nikdo jiný ne, ikdyž trvdili, že spolu nic nemají. Občas ji Severus chytil za ruku, vodil ji do knihovny a na procházky.

Toho rána Stephanie neprobudila ledová voda jako před dvěma dny, ani sladká tvář Siriuse v její posteli, na druhou stranu to ale ani nebyl budík.
Bylo to jemné klepání na okno. Nebyla však jediná, kdo ho slyšel. Lily vstala a okno otevřela. Malá sova vletěla dovnitř rovnou ke Stephanie.
Na její polštář upustila nějaký kousek papíru s červenou mašlí a následně zmizela rychleji než Remus za úplňku.
Stephanie papír schovala, rychle se oblékla a bez dalších řečí místnost opustila, aniž by se jí někdo na něco ptal. Lily totiž okno otevřela v polospánku, teď už znovu dávno spala v měkké, vyhřáté postely.
Modrovláska nechtěla být nikým rušena. Vylezla na nejvyšší poschodí famfrpálového hlediště a posadila se na lavičce. Milovala ten výhled tak, jako milovala famfrpál. Nikdo to o ní nevěděl. Ani Lily, ani Remus, ani Snape a mučilo ji, když se změnily pravidla, že dívky nemohou být ve famfrpálovém družstvu.
Měla plán, ikdyž velmi riskantní. O tom ale později.
Seděla na studené lavičce. Nadechla chladný vzduch a pozorovala, jak vydechuje teplý. Usmívala se. Poté sklonila hlavu k papíru, zmačkeném a obvázaném mašlí.
Rozevřela ho a její oči pomalu klouzaly po řádcích. Vychutnávala si každé jedno slovo.

Sladká a tajemná jako anděl,
Už jen křídla schází,
Ten, kdo měl, zapomněl,
Však ptám se, kdo do tvých snů vchází?