Black se kouknul za mě a strnul. V jeho očích se odrážely blonďaté vlasy a strach. Věděla jsem kdo to je. A vy to víte taky.
Nevím, jestli ze zájmu udržet Blacka živého nebo spíš abych živá zůstala já, jsem si ho za kravatu přitáhla a políbila ho. Tenhle den jsme si zapamatovali oba dva jako den, kdy nepřátalé uzavřely dohodu.
Náš polibek byl prázdný. City jsme jen předstírali. Zní to komicky, možná neuvěřitelně. Ale je to tak. Tehdy to bylo prázdné. Alespoň z mé strany. Poháněl nás strach. Každého ale jiný druh strachu.
Mě poháněl strach z Luciuse, že by mi mohl ublížit.
Neuvědomovala jsem si ale, že Siriuse pohání strach o mě.
Lucius stáhnul rty do úzké čárky. Přimhouřil oči a propálil nás pohledem. No nás... Spíše Siriuse. Krvezrádce.
Syknul, jakoby ho někdo propíchl ostrým nožem ve středu jeho svalnaté hrudi poseté šrámy a jizvami, a on se snažil zadržet bolestivý jekot. Pravda byla taková, že snažil nezabít Krvezrádce, který mu právě před očima líbá holku, kterou měl líbat on. Kterou chtěl líbat on úplně na každém místě její drobounkého roztomilého tělíčka, když by se mu podvolila.. Jenže ona se vzdala Siriusovi...
Měla jsem na jazyku tu štiplavou otázku, kterou mi ovšem sebral Black.
''Jaký to je dívat se na to, jak ti nepřítel líbá holku, kterou jsi chtěl Ty? Bolí to hodně?''
YOU ARE READING
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
