Psychopat [Zayn Malik]

07

,,Neměl jsi mě bránit, teď bude naštvaná,'' řekla jsem klidným smutným hlasem, který mu dával vědět, že mě to mrzí.

,,Laskavě mi neříkej, co mám a nemám dělat! Ona vychladne a ty se koukej sbalit a vypadnout než tě bude bratříček hledat,'' řekla surově a odpochodoval pryč. Mrkala jsem, abych zahnala slzy. Vzala jsem svých pár věci a oblékla je. Vyběhla jsem z pokoje a mířila si to k hlavním dveřím. Než jsem je otevřela jsem uslyšela rozbíjení věcí a křik.

,,Kurva musíš každému ubližovat?!'' Hlas Michelle se šířil po domě spolu s dalším hlukem.

,,Do prdele nebudeš mi říkat, co mám dělat! Můžu tě zabít ihned! Můžu z tebe stáhnout kůži ty levná děvko! Zklidni kurva svoje hormony!'' Zaynův hlas se odrážel od stěn a dorážel až k mým uším. Po jeho hlase zazněl zvuk rozbíjení skla. Svá oční víčka jsem stiskla dlouze k sobě a naslouchala tomu hluku, který šel z nějaké místnosti v domě.

,,Neříkej mi takhle! Sám víš, že beze mě jsi pěkných sračkách! A laskavě neřvi na mě, nejsem tvoje posraná manželka!'' křičela Michelle plná vzteku. Snažila jsem se neposlouchat, ale nešlo to. Opravdu to nešlo. Uslyšela jsme za sebou kroky, které vedli ke mně. Rychle jsme se otočila a uviděla Zayna s nožem v ruce.

,,Poslouchat cizí rozhovory je pěkně neslušné zlatíčko,'' řekl jemný hlasem plným sarkasmu a ironie. Přišel ke mně blíž a já se natiskla na hlavní dveře.

,,Měla bych jít. Určitě už mě bude Harry shánět,'' řekla jsem s falešným křečovitým úsměvem a snažila se dostat, co možná nejdále od Zayna.

,,Vypadni!'' Odstoupil ode mě a nožem od krve ukazoval směrem ven. Neváhala jsem ani minutu a okamžitě vyběhla ven z domu. Běžela jsem k hlavní silnici, jak nejrychleji to šlo. Popadala jsem všechen dech a sbírala kyslík k rychlému běhu. Rány na těle se třeli o oblečení a to mi způsobovalo pěkně silnou bolest, která pálila až do morku kostí. Neohlížela jsem se dozadu i když jsem cítila, jak mi jeho pohled propaluje záda. Dokonce jsem mohla cítit jeho úšklebek. Vítr lítal okolo mě a narážel do mé odhalené kůže, když jsem běžela. Blížila jsem se k silnici, která vedla do mého města plného vražd. Z očí se mi začali spouštět slzy paniky. Vlétla jsem rychle na silnici a uslyšela pískání pneumatik na těžkém asfaltu. Otočila jsem se k velké záři vedle mě, která mě totálně oslepila. Ruce mi vyšvihli k očím, aby zabránili pronikání tolika světla do mých očí. Silný náraz ochromil mé tělo, které právě teď letělo vzduchem. Mé svaly byli v křeči, když jsem dopadla na těžkou zem, která mě chtěla stáhnout níž a níž. Uslyšela jsem dva hlasy, které se hádají a jsou přímo u mě. Nedokázala jsem rozeznat čí jsou.

,,Pomoc..'' vydechla jsem potichu ze sebe, že mě mohli dvě postavy stěží slyšet. Nepohnula jsem ani prstem ani jediným svalem v těle. Cítila jsem, jak pomalu zavírám oči a moje tělo opouští sebemenší síla vůle. Můj dech se začal zpomalovat. Hlasy v mé hlavě utichali a nahradilo je ticho a světlo z auta nahradila nekonečná tma beze světla, které jsem hledala. Tma mě obalovala a zahalovala mou postavu. Nebo spíše moje myšlení. Ochabená a vystrašená jsem bloudila tmou a hledala známé světlo na konci tunelu, ale žádná ukázka dalšího světla nenastala. Čekala jsem kdy se mi ukážou mé vzpomínky, aby mi naznačili, že jsem mrtvá a daleko od toho psychopata jménem Zayn. Plavala jsem tmou dál a čekala, co se stane, ale nevěděla, kdy se něco stane. V tom se obraz začal vyostřovat a já pohlédla na totálně odrovnané tělo. Nebylo moje, ale nějaké dívky. Zayn do něj bodal a já nemohla nic udělat. Podle všeho útočil na ubohou Michelle. Nevydala jsem ani hlásku a nepohnula ani vrbou. Další a další vyobrazení vražd spolu se Zaynem se ukazovalo než se mi všeho začalo oddalovat.

,,Rose, jsi v pořádku?'' uslyšela jsem laskavý hlas, který se mě snažil probudit, ale já nechtěla otevřít oči. Byla ve mně široká zlost, která temnila mou mysl. Nemohla jsem logicky uvažovat. Jediné na co jsem myslela byla smrt všech, co mi kdy ublížili. Se zavřenýma očima jsem zatínala pěsti a zuřila. Sebemenší hlase nějakého člověka by mě naštval a já bych vybouchla. Něco se ve mně pohnulo. Něco se ve ě ztratilo a nebylo k nalezení. Urychleně jsem otevřela oči a zhluboka se nadechla až jsem si sedla.

,,Rose!'' zakřičel hlase vedle mě ke kterému jsem se podívala. Seděl vedle mě Zayn, ale byl něčím jiný.

,,Kde máš jizvy ty svině?! Ráda bych dodělala dílo, které nedokončila tvoje milovaná panička ty zmrde!'' vyštěknu po něm a následně mu plivnu do obličeje na znamení toho, že se ho nebojím, ale on se pouze z plna hrdla zasmál. Vytrhala jsem si všechny hadičky z těla a vstala. Bolest ve mně kolovala, ale mě to nevadilo. Jednu ruku jsem měla posle nehybnosti v sádře, ale druhá byla v pořádku. Chytla jsem Zayna pod krkem a bouchla jsem s ním o nejbližší zeď, která byla bíle potřená, jako v každé nemocnici.

,,Mě se smát nebudeš. Kdo se směje naposledy ten se směje nejlíp!'' procedím mezi zuby a dusím nebohé tělo Zayna, který pomalu rudne. Snaží se ze sebe dostat nějaká slova, ale můj stisk mám stále pevný. Nevím kde se ve mně vzalo tolik síly.

,,Nejsem Zayn.''

Omlouvám se, že díl je tak krátký. Přece jenom začala škola a já mám, co dělat, abych to zvládla. :3 Budu ráda za podporu, kterou mi dávate vašimi komentářemi za které moc, moc děkuju! Díly budou tak jednou dvakrát týdně na nějvýš, ale snad takhle neztratím potřebné čtenáře. Začala jsem zveřeňovat po Kanibalovi novou povídku ''Silent Night''  s Harrym!:3 Budu ráda, když si jí přečtete. Samozřejmě si přečtěte i mojí Anakondu s Niallem, Liamem a Harrym:3

Vote&Comment

(Btw. když tak přemýšlím a nepřidávám často, tak vám dám cíl!:)) 8+ votes:3)