trade with vinyls: joseph mazzello

pilot

Byl páteční večer. Kvůli blížící se zimě se venku začínalo stmívat o něco rychleji, takže pouliční lampy se začaly rozsvěcet už v šest.

V Londýně, na rohu Church Lane, stojí malý obchod s vinyly, starými knihami či komiksy a v něm sedí Olivia O'Brian, které je úplně jedno, jestli slunce zapadne o hodinu dřív. Je jí úplně jedno, jestli se lampy začnou rozsvěcet už v šest. V tu chvíli, kdy si pustila desky z dvacátého století, jí bylo všechno jedno. Hudba jí pohlcovala a ona se jí poddávala. Dupala si do rytmu písní - drtivou většinu znala nazpaměť, takže si i hlasitě prozpěvovala – a neřešila naprosto nic. Z repráku, který byl připojený k modernímu gramofonu, dohrál hit od Beatles Hey Jude. Olivia dala desku zpět do obalu a na gramofon položila další. Takhle to tam vypadalo normálně. Obchod nebyl moc známý nebo naštěvovaný, proto měla klid. Pokud se dá za klid považovat ty písně puštěné na sto jedna procent, tak ano, měla klid. Divila se, že si na ní někdo z okolních obchodů nepřijde postěžovat. Vlastně si tam byli stěžovat dost často. Naposled včera. Jejda.

Čas utíkal a doběhl k sedmé hodině. O půl osmé se krám zavíral a tak se Liv začínala balit. Bydlela na kraji velkého centra Londýna. Její byt byl malý. Hodně malý. Vlastě to byl jen obývací pokoj, ložnice a kuchyň dohromady. Gauč se dal rozložit, takže to byla v podstatě multifunkční postel. Plus, musím zmínit, že když se občas při rozkládání zaseknul, mohl posloužit i jako pokřivený stolek. Samozřejmě tam měla i koupelnu. Tu musela ocenit, protože byla poloviční jako první multifunkční místnost, takže by se dalo říct, že na koupelnu na takovém místě, byla docela velká.

Do batohu si naházela pár knih a cédéčka, aby měla doma co poslouchat. Vzala si do ruky svůj telefon, strčila si do něj sluchátka a vyhledala její oblíbený playlist. Sluchátka si dala do uší, batoh na záda a zamířila směr dveře. I přesto, že jí hudba v uších hrála hodně hlasitě, slyšela jak někdo zaklepal na dveře. Olivia si vytáhla sluchátka a nahlas řekla; ,,Ještě je otevřeno!"

Dveře se začali pomalu otvírat. Dovnitř vniklo světlo lamp. Liv naklonila hlavu na stranu a čekala, kdo k ní v sedm dvacet šest zavítá.