trade with vinyls: joseph mazzello

twelfth

Zabouchla za sebou dveře auta a obličej si schovala do dlaní. Co to doháje bylo? ptala se sama sebe a snažila se vsáknout do sedačky – nebo to tak alespoň vypadalo. Nevěděla jestli má být nadšená nebo raději běžet zpátky a to číslo mu vzít. Asi něco uprostřed. Vážně nevěděla, co si má myslet. Čím by jsi ho mohla zaujmout? Na to, že vlastníš starou prodejnu s ještě staršími deskami bych to moc nevsázela. Ani na tvé okouzlující vystoupení se sýry... Super. Úžasný. Další věc, kterou nevěděla, byla, proč je z toho vlastně tak vystresovaná? Však o nic nešlo. O nic nešlo? Děláš si srandu?! Tady o NĚCO jde!

V hlavě měla zmatek a jediné východisko z toho šílenství byl spánek, který už tak nutně potřebovala. Všichni ho nutně potřebovali. Samozřejmě zbytku osazenstva došlo, o čem asi tak hovořili, ale raději to nijak nekomentovali – na to bude dost času zítra.

Peter – který seděl za volantem, protože pil nejméně – nastartoval a předtím než se auto rozjelo se na sebe s Lane vševědoucně podívali a pousmáli se. Vzhledem k tomu, že už se nějaký ten pátek znali, měli tu možnost zažít jednoho z mála "mužů", se kterými Olivia randila. Jmenoval se Patrick a každý, kdo se s ním znal a měl všech pět pohromadě věděl, že to je král všech idiotů. Ufňukaných idiotů. Na každé schůzce, kterou jim do slova i do písmene popsala, si na něco stěžoval, ptal se jí, co je na něm špatného, nadával si, že je moc tlustý a když jste se ho snažili přesvědčit o opaku, jen vás mávnutím ruky utišil a dál vám líčil všechny jeho životní neúspěchy. I tak jim to vydrželo poměrně dlouho – když vezmeme v potaz to, jak moc sebelítostiví byl a určitě stále je.

A to byl její poslední vztah, od kterého uplynuly už dva roky. Od té chvíle randila jen se svými přáteli. Proto byla tak moc vynervovaná. Má to brát jako další kamarádskou schůzku? Nebo snad jako rande? A nebo to byl jen hodně špatný vtip? Na to poslední moc nevsázela.

Hlavou se opřela o sklo a zavřela oči. Jak se říká: Ráno moudřejší večera.

➫

To přísloví pěkně kecá. Ráno rozhodně nebudete o nic víc moudřejší, jak jste si s mylnou představou mysleli, než jste usnuli a vaše problémy – nebo cokoliv jiného – se vám nebudou chtít řešit desetkrát násobněji.

Olivia se vzbudila a byla si jistá, že se sama do bytu určitě nedostala. Litovala své kamarády, kteří jí sem beztak nějak vynesli. Možná si zavolali na pomoc i ten jeřáb, který už několik týdnů stál kousek od baráku. Nedivila by se.

Pomalu vstala a automaticky se vydala do koupelny. Opláchla si obličej a zamžourala na svůj odraz v zrcadle. To bylo něco, co dělala velmi nerada, protože skoro vždy se na ní koukala žena, která měla po očima nejen kruhy pomalu až po kolena, ale také rozmazanou řasenku, rozcuchané vlasy a unavené oči, které požadovali dalších několik hodin spánku. Dnešní ráno bylo jako těch osmadevadesát procent předešlých.

Dál už svůj vzhled neřešila. Přešla do multifunkční místnosti, dala vařit vodu na kávu a natáhla se pro mobil. Bylo tam hned několik upozornění, ale ani jedno jí nezajímalo. Ten a ten něco tweetnul, ta a ta přidala novou fotku... Zase ho odložila a do velkého hrnku nasypala dvě lžice silného kafe. Potřebovala trochu toho kofeinu.

Netušila, co dnes bude dělat, protože byla neděle čas oběda a ona nemusela do práce. Viděla to na oběd okolo třetí odpoledne a celodenní maraton filmů, které viděla nejmíň pětkrát. Zalehla zpátky a zahrabala se do peřin, zapnula notebook a zatímco jednou rukou zadávala heslo, druhou natáhla ke stolku, na kterém měla položený disk se všemi filmy. Neměla tam však jen disk, ale i několik knih, kabelů, papírů a všechno možný i nemožný. Podařilo se jí tedy shodit nejméně polovinu věcí, než konečně nahmatala malou krabičku, kterou následně zapojila.

Předtím než film spustila zavzpomínala na včerejšek a povzdechla si. Tohle bude ještě sakra zajímavý...

➫

Joseph otevřel oči. Již poněkolikáté se cítil jakoby ho přejel parní válec. Nepřekvapilo by ho, kdyby ho doopravdy přejel. Promnul si oči a hlavu natočil k velkému oknu, díky němuž ho velmi účinně oslepovaly sluneční paprsky. Večer si zapomněl zatáhnout závěsy. Zapomněl toho mnohem víc – například se nepřevlékl ze včerejšího oblečení, nevyčistil si zuby, neosprchoval se... Zkrátka: hygienu jaksi zanedbal a smrděl jak čínské nudle.

Vyškrábal se z postele a – jako každé ráno, posledních pár týdnu – sešel schody tak, že byl rád, že neutrpěl žádné krvácení do mozku nebo nějaké jiné zranění. Kluci se ještě nevzbudili a nebylo se čemu divit. Bylo teprve devět a po včerejším výletu si ještě několik hodin pospí. Znal je.

Svlékl si pomačkané sako, přehodil ho přes židli a povolil si kalhoty. Pohodlím by to nenazval, ale rozhodně se mu začalo i lépe dýchat. Do sklenice natočil studenou vodu a celou jí vypil. Měl podezření, že v té číně byl nějaký mořský tvor nebo pes, který mu v žaludku neudělal úplně nejlíp. Proto si raději nedal snídani – s velkou pravděpodobností by totiž skončila na stále blyštivém linu, kterým se Gwil tak pyšnil.

S další várkou vody ve sklenici si sedl na gauč a zapnul televizi. Nudné. Nudné. Zprávy. Nuda. Co to je? Zprávy... Nechal běžet nějaký sitcom, ale stejně tu hovadinu vnímal jen tak napůl. Rukou zajel do zadní kapsy u kalhot, vytáhl ubrousek s číslicemi, které byli sotva čitelné a prohlížel si jej.

V tuhle chvíli to byl ten nejhezčí ubrousek, který kdy viděl.