trade with vinyls: joseph mazzello

fifth

,,Doprd-"

,,Ahoj."

Olivia se zasekla uprostřed pohybu a zírala na Josepha, který se ležérně opíral o dveře. V hlavě se jí rozblikalo varovné červené světlo. Právě jí viděl tancovat a zpívat. Kdyby alespoň mohla to tančení definovat, jako mírné pohupování a zpěv, jako hlásek, který přes hlasitou hudbu ani pomalu nezaslechnete, byla by víc v klidu. Ona však tančila jak sjetá striptérka a její zpěv slyšel snad celý Londýn.

,,Na dveřích je cedule," řekla, když ztlumila reproduktory na minimum.

,,Je nepřehlédnutelná."

,,Pak by jsi měl vědět, že mám přestávku."

Koutek úst se mu zvedl do malého úsměvu. ,,Přinesl jsem ti omluvné kafe a přišel se podívat, co všechno jsem způsobil."

,,Až na dva rozlomené vinyly jsi nenapáchal moc velké škody." pronesla, stále lehce vyvedená z míry. ,,Klidně můžeš dál, když už jsi mě tak vyrušil," dořekla a podívala se na něj s pozvednutým obočím. Joe stál stále u dveří, které byli dokořán otevřené. Vešel dovnitř obchodu, zavřel za sebou a kelímek kávy položil na jednu z velkých beden, které dřív zřejmě sloužily jako úschovna desek a nyní jako sedačko-stolek. Skoro vše, co Liv vlastnila, klidně využila na dalších deset způsobů. ,,Děkuju. Za kafe."

,,Nemáš zač. Ty desky mě mrzí."

Posadila se na místo, kde předtím leželo kafe. ,,Tyhle jsem moc neposlouchala a myslím si, že by se už ani neprodali. Leží tu už od té doby, co jsem si to tu zařídila."

Joe se opřel o větší skříň, naproti Olivii a rozhlédl se. ,,Jak dlouho už tu prodáváš?"

,,Pomalu čtyři roky. Tohle," rozmáchla se rukama, ,,byl můj sen. Mít svůj obchod a tam prodávat cokoliv, co si zamanu."

,,A to tu pracuješ sama? Nemáš tu snad nějaké brigádníky nebo někoho takového?"

Liv se zasmála. ,,Tohle je nějaký výslech? Ale abych ti odpověděla; jeden čas tu se mnou prodávala kamarádka. Před necelým rokem se přestěhovala do Ameriky do Missouri, takže společné podnikání po dvou letech skončilo. Zas tak moc lidí sem nechodí a já to zvládám sama."

Pokýval hlavou a oba dva si usrkli své teploučké kávy – Joe dopil ten maličký zbytek kofeinového pohlazení.

,,Teď se zeptám já. Jak ses sem dopravil? Ještě řekni, že zase hromadnou dopravou." Zasmáli se.

,,Gwil s Benem mě sem zavezli. A - přísahám Bohu - jsou z tebe nadšení." Možná má Gwil pravdu. Jméno Boží používá až moc často.

,,Vážně?" Joe pokýval hlavou, na souhlas svých slov, ,,Tak to nechápu proč."

Nad dveřmi se rozcinkal zvonek, oznamující příchod zákazníka. Do krámku nakoukla mladá dívka. ,,Dobrý den. Eh, vím, že máte přestávku, ale potřebuju rychle koupit nějaký dárek a-"

,,Dobrý, už mi stejně dávno skončila," řekla a usmála se na ní. Přešla k pultu, obsloužit děvče, zatímco Joe se začal procházet mezi těmi všemi bednami, skříněmi a policemi. Všude bylo vinylů až k prasknutí. Došel do zadní části obchodu, kde byly knihy, komiksy, cédéčka a pár starých cínových vojáčků. Ti asi měli tyhle předměty uchránit, před opilými lidmi, co by to to tu mohli celé rozmašírovat. Ušklíbl se a prsty přejížděl po hřbetech knih. Čtení měl rád, ale nikdy to s ním moc nepřeháněl. Zaujal ho jeden starý výtisk Jak je důležité míti Filipa. Klasickou literaturu moc nemusel, ale tuhle knihu si chtěl už dlouho přečíst. Opřel se o zeď a začal číst.

Slečna během chvíle odešla. Olivia popíjela kávu, která už nebyla tak teplá a pozorovala Joea. Nechtěla ho vyrušovat, ona sama by totiž nechtěla být kýmkoliv rušena. Do knih se většinou začte tak moc, že jí přijde, že se ocitá někde v neznámém prostoru, který hraničí s realitou a fantasií. Připadá si jako nevýrazná osoba v celém ději, co zachycuje věty z rozhovorů knižních postav. Prostě se do toho vžije. Proto ho nechtěla vyrušovat, nechtěla ho tahat z jeho neznámého prostoru.

Vyrušila ho až ve chvíli, kdy se podívala na svůj vibrující telefon...

✯

kapitola je dost krátká, ale moje múza se mi někam schovala, takže se omlouvám:)

VanessaVanousova011 for u hehe<3