Transformers: Tajemství minulosti

Kapitola 12.

Gadget:

S tréninkem jsme najednou postupovali docela rychle. Během pár megacyklů jsme perfektně zvládli umění boje nablízko i nadálku. Naučili jsme se zacházet s různými druhy mečů, i když jsme nejčastěji bojovali s těmi, které jsme si sami vybrali, a také s různými střelnými zbraněmi.

Já osobně jsem si nejvíce oblíbila luk a šípy a samozřejmě své katany, tedy jsem nejčastěji trénovala s těmi. Ovšem Mistr zastával názor, že musíme umět zacházet nejlépe se vším, a tak jsme trénovali skutečně se vším, co zbrojnice poskytla. Samozřejmě až na, nám stále zakázaný, obsah zdobené skříně.

Tyto megacykly proběhly v pozoruhodně dobré náladě. Darkrose se sice chovala poněkud odtažitě, ovšem nebyla už protivná a dalo se s ní mluvit v klidu.

Také jsme konečně začali trénovat v západních sektorech 1 a 2, což bylo jednoduše boží.

Ve druhém sektoru jsem zdokonalovala své špionážní dovednosti. Učili jsme se tam spolupracovat jako tým, když jsme se měli společně dostat z různých nástrah a pastí.

Naší nejoblíbenější se stala Unicronova pomsta. Spočívala v tom, že jsme byli uvězněni na dně jámy hlubuké dvacet až šedesát arnů, což bylo nastavitelné, a široké v průměru šest arnů. Pouze za pomoci ostrých hrotů různých velikostí, které se náhodně vysouvaly a zasouvaly, některé až ke středu, jiné třeba jen do třetiny průměru, z jinak naprosto hladkých stěn, jsme se měli dostat nahoru.

To by ještě nebylo tak strašné, stačilo by se vyhýbat hrotům a vytipovat úsek a čas, kdy se jich bude postupně objevovat co nejvíc. Abyste nezůstali někde v půli cesty stát na jednom hrotu s tím, že v blízkosti žádný jiný není. V takovém případě následoval dlouhý pád s tvrdým nárazem. Transformovat do svých alt-módů jsme se samozřejmě nesměli.

Ale to nestačilo. Uprostřed dna jámy se čas od času objevila díra z níž vylézaly různé zmutované nemrtvé obludy. Nechápala jsem, kde Undertaker vzal temný energon - Unicronovu krev schopnou oživovat mrtvé, aby je mohl přivést pět do světla živých. Leč nějakým způsobem se mu to podařilo, a nyní z oněch nemrtvých byla vskutku dokonalá tréninková překážka.

Ano, dělat pokusy s temným energonem bylo nejspíš protizákonné. Za předpokladu, že zákony počítaly s možností, že by někdy někdo kus tmného energonu objevil. Ale v této Pevnosti bylo nezákonných tolik věcí, že už to bylo jedno.

Týmová práce v Unicronově pomstě spočívala v tom, že jsme vždy museli někoho z nás 'obětovat', aby zdržoval zástup nemrtvých co nejdéle, zatímco ostatní se mohli bezpečně dostat nahoru.
Byla to pravděpodobně nejobtížnější únikovka.

Ze začátku jsme měli za úkol poze vyskákat po hrotech nahoru. Ovšem později Mistr usoudil, že už nám to moc jde, a tedy je třeba trochu přitvrdit.

Když na nás poprvé vypustil nemrtvé obludy - samozřejmě jsme o tom nevěděli předem - nevěřili jsme vlastním senzorům. Nedaly se zabít, stále přibývaly další a další a my byli v šoku z toho, co vidíme, neschopní pořádně bojovat.

Takže nás Undertaker musel jít poprvé zachraňovat, neboť jinak bychom to bývali nepřežili. Možná jsme ho trochu zklamali, doufal, že si poradíme sami, ovšem zklamání nedával najevo.

Vysvětlil a předvedl nám, jak proti nemrtvým bojovat. Nejlepší strategií bylo rozsekat je na co nejmenší kousky, které se už nemohly hýbat. Pokud jste nemrtvému usekli třeba servo, stále se pak mohlo samostatně pohybovat. Vskutku perfektní past.