Transformers: Tajemství minulosti

Kapitola 22.

Gadget:

"Prosím," zazněl Mistrův sametový hlas do ticha, které panovalo než jsme došli k jeho pokoji. Otevřel mi dveře.

Byla jsem zvědavá, jak to tam má Undertaker zařízené. Nikdy předtím jsem v jeho pokoji nebyla a pochybuji, že někdo z ostatních ano.

Vešla jsem dovnitř, Undertaker za mnou. Světla - zářící, blyštivé kopule drobných energonových krystalků (snad, neboť nebyly pouze modré, ovšem pyšnily se všemi barvami duhy), se automaticky rozsvítila. Naskytl se mi pohled na skromně, přesto útulně zařízený pokoj rozdělený zdobnou zástěnou.

V části, kde jsme právě byli, se nacházelo lůžko, několik polic, u jedné zdi stála skříň, stejná, jako třeba v mém pokoji, ale zlatou a stříbrnou barvou na ní byly vyobrazené jakési hvězdy na vrcholcích pokřivených tyčí s ostny. Vlastně i některé ty hvězdy vypadaly jako koule s bodci. Unikalo mi, co by to tak mohlo být. Ale vypadalo to hezky.

Mistr si musel všimnout s jakým výrazem hledím na obrazy na skříni. A stále jsme na sebe museli být psychicky napojeni, neboť se zasmál a řekl: "Vzpomínáš si, jak jsem ti tvůj první den zde vysvětloval, co jsou to organici?"

Přikývla jsem, na slova jsem neměla moc sil. Moc dobře jsem si tu scénu pamatovala, můj vzdor a jeho manipulace, testování.

"Tedy právě se díváš na zobrazení těch, kteří nám nejsou podobní. Říká se jim rostliny. To, co nazýváš hvězdou, je květ, tyč - stonek a ostny - listy."

"Je to krásné. To jste maloval Vy?"

"Ano. Děkuji." Jeho milý úsměv. Pokusila jsem se mu ho oplatit, jenže po celé protoformě jsem stále cítila slabé pulzování bolesti, takže výsledek nebyl zrovna nejlepší.

"Pojď, posaď se." Undertaker ukázal servem na lůžko a sám se usadil na židli naproti.

Uvelebila jsem se na lůžko vystlané příjemně hebkými pokrývkami bílé barvy.

"Bojíš se?" zazněla starostlivá otázka z Mistrových úst.

"Měla bych?" Svěsila jsem ramena.
"Já nevím, nic si nepamatuji. Je mi jen naprosto mizerně, ale nevím proč.
Vysvětlíte mi to?"

"Pokud si to přeješ.." Z jeho tónu bylo jasné, jak o tom nechce mluvit. "... Pokusil se ti proniknout do mysli. Zmanipulovat tě. Využít tě ve svůj prospěch."

"Kdo?"

"Můj bývalý mistr."

"Proč?"

"Kvůli mě."

"Proč?"

"Gadget.. Nemyslím si, že bys byla ve stavu, abych ti něco takového mohl říci." utnul mé otázky Mistr. "Jsi velmi zesláblá. Nechci ti tím ještě víc ublížit."

"Ale už jste s tím začala," prohlásila jsem. Svou vlastní bolest jsem odsunula stranou. Chtěla jsem vědět víc.

"Ano. Což jsem neměl dělat."

"Proč? Na umření by mi bylo i tak." odtušila jsem suše. Chvíli jsem prozměnu já jeho propalovala pohledem. "Máte dilema.
Na jednu stranu byste to strašně rád někomu řekl a já jsem tu jediná, komu důvěřujete.
Na druhou stranu Vám na mě vlastně tak záleží, že mě toho chcete ušetřit."

"Správně.." Rozmýšlel se, zda vyjít s minulostí na světlo, či ji dál v sobě dusit. Čekala jsem.

"Můžete mi to říct. Vydržím to i v tomto stavu. Kvůli Vám..."