Transformers: Tajemství minulosti

Kapitola 15.

Undertaker:

Dnešní noci jsem se rozhodl vyzvat Hot Roda, aby odkryl své strachy. Když jsem vstupoval do jeho pokoje, už od dveří mě mladý mech doprovázel podezřívavým pohledem.

"Hádám, že dnes je řada na mně," odtušil s křivým úsměvem. Tón jeho hlasu naznačoval, že na rozdíl od Gadget a Darkrose on proti nočnímu duelu nic nenamítá.

"Hádáš správně," potvrdil jsem mu jeho domněnku.

Hot Rod se zadíval na protější zeď. "Tak mě napadlo," začal. "Mohli bychom jít už teď?" otočil se na mě s otázkou a čišelo z něj napětí. Z jeho optik jsem vyčetl, že chce slyšet kladnou odpověď. A kdybych snad nesouhlasil, byl by schopen přemlouvat mě tak dlouho, dokud bych neřekl ano.

"Dobrá," přikývl jsem tedy. Hot Rodovi se viditelně ulevilo. Přemýšlel jsem, co by mohlo být tak důležitého na uskutečnění duelu nyní a ne až za několik cyklů. Možná to požadoval jen proto, jelikož věděl, že kdybych ho později vzbudil, už by se mu nechtělo. Nebo z nějkého jiného důvodu...

"Bezva! Tak jdeme!" vyhrkl a už se hrnul ke dveřím. Podařilo se mi včas se Hot Rodovi vyhnout, jinak by mě snad byl porazil.
Řekněme, že tím důvodem bude nejspíš něco jiného.

Sotva jsme vyšli z obytné části do Chodby zahalila nás optikami neproniknutelná temnota. Luskl jsem digity, ovšem k mému údivu se světla po obvodu jižní stěny nerozsvíila. Zkusil jsem to tedy ještě několikrát, leč pokaždé bezúspěšně.

"Co to..?" divil se Hot Rod. "Někdo nás snad odříznul od přívodu energie?"

"Máme vlastní zdroj," prohlásil jsem, byť to bylo jasné. Snažil jsem se přijít na to, proč by mohla být Železná pevnost najednou bez přísunu energie.

"No jo, ale co se pak stalo?" Hot Rodovu otázku jsem nechal bez odpovědi. Namísto toho jsem zapnul svůj komunikátor a pokoušel se dovolat Correle.

"Ano, pane?" ozvalo se rozespale až na několikátý pokus.

"Corello, zřejmě jsme bez přísunu energie, nevíš o tom něco?"

"Jak to, že v ubytovně se svítilo?" zeptal se náhle Hot Rod.

"Moment," řekla Corella, načež se z komunikátoru ozval zvuk jejích kroků a tiché otevírání dveří. "Už se nesvítí," oznámila, "rozsvítit přes panel se taky nedá."

"Vskutku zválštní," pronesl jsem sám k sobě.

"Půjdu zkontrolovat pohonné jádro," řekla femme.

"Ano, zkontroluj prosím. Kdybys něco zjistila, dej mi vědět.

Končím," zavěsil jsem a svou pozornost obrátil na mecha stojícího vedle mě a napjatě vyčkávajícího.

"Je mi líto, Hot Rode, leč vypadá to, že budu muset jít vyřešit tuto nepříjemnost. Náš souboj tedy prozatím odložíme."

"A..a..a.. na kdy?" zeptal se mladý mech rychle. Nevypadal touto zprávou příliš potěšen.

"Nevím. Možná za několik kliků, možná cyklů, možná nějakou další noc," odpověděl jsem a prohlížel si ho podezřívavým pohledem. "Vadí to snad něčemu?"

"Ne, Mistře," odpověděl, přičemž uhnul pohledem a mírně sklonil hlavu. Kdyby se aspoň trochu snažil předstírat, že to, co říká, není lež, snad bych se ho dál neptal. Leč toto byly jasné známky toho, že mi neříká pravdu.

"Vskutku?" mírně jsem povytáhl obočí a propaloval ho pohledem, jež jasně říkal, že pokoušet se jakkoli vymlouvat není dobrý nápad.

"No.. ne tak úplně, Mistře. Vlastně jsem měl na dnešní noc ještě něco v plánu," zamumlal nakonec a podlaha teď pro něj představovala mnohem zajímavější podívanou.