Transformers: Tajemství minulosti

V. Vítejte v pekle

Undertaker:

Můj prvotní úmysl shánět nové pracovníky se poněkud zkomplikoval, když se do toho přimotal můj byvalý mistr. Kvůli němu jsme teď já a Nightwish byli uvězněni v interdimenzích. Navíc takových, jež si mocní vesmírného podsvětí sami vystavěli. Plmy nebezpečí, strachu a mučení.

Nightwish se pokusil mistr vzít či uzamknout část vzpomínek na to, co se dělo těsně před tím, než nás sem poslal. Převyprávěl jsem jí ony události a myslím, že mi uvěřila. Zajímavá femme, vskutku. Schopná v boji a snad i v mluvě. Krásná. Dominantní. Tajemná. Kdyby to bylo bylo možné, nabídl bych jí, ať se přidá ke mně. Leč vzhledem k tomu, že už měla svého Pána, měl jsem smůlu.

Pozitivní bylo, že se během přenosu zacelila veškerá naše fyzická zranění, aspoň po této stránce jsme byli v pořádku.

Nejprve jsme se ocitli na rozcestí, kde jsem hledal místo, které vypadalo, že by nám mohlo být něčím užitečné. Skočili jsme do ohromného labyrintu kolem temné svatyně. Tam jsme vyslechli rozhovor kohosi, po němž prý Nightwish se svým Pánem už dlouho pátrají a zrádce Liege Maxima.

Co nám bylo dovoleno slyšet, věřím, že předtím komunikovali psychicky, byl běžná konverzace mezi přáteli. Až na to, že tito dva probírali mnohem drsnější věci, než bývá obvyklé.

Supernova. Rozhodli jsme se ji zachránit. Může to znít v naší situaci trochu přehnaně, leč považte, stejně by nám nezbylo nic jiného, než pátrat po cestě z této pasti, kdy bychom se stejně dostali do nebezpečí. Nyní jsme aspoň měli přesný cíl.

Skutečně jsem doufal, že v Liegově panství nalezneme cestu pryč. Uvidíme. Zatím jsme úspěšně -Nightwish se neutopila, i když byla celá od bahna - překonali nástrahy zahrad. Před námi se do výše i šíře rozprostírala ohromná temně ocelově šedá stavba. Zajímavý styl. Sestávala z mnoha menších i větších částí na první pohled neuspořádaně poskládaných k sobě. Různé hlavní budovy, věže, výčnělky, balkóny a pilíře vše v jednom a tomtéž pochmurném odstínu jasně oznamovaly, že pánem domu nebude nikdo milý.

Všechny smysly jsem měl nastražené. Ucítil jsem závan varování nepřátelského prostředí. Nebyli jsme tu vítáni. To, co Liege prohlásil o zahradách, že mohly ryvhle zradit, byla rozhodně pravda. Strašlivé na to byly dostatečně. Ovšem ze sídla jsem pociťoval mnohem víc nebezpečí.
"Čeká nás peklo."

Nightwish sevřela pěsti a nasadila odhodlaný výraz. "Tak jdeme na to." Sprintem jsme vyrazili vpřed. Tráva na mýtině byla z větší části suchá a šustila nám pod pedály. Za příznivějších okolnoatí bych mu nevěnoval přílišnou pozornost, nebo naopak by byl součástí něčeho radostného. Nyní, neskonale iritující zvuk.

Doběhli jsme k nejbližšímu výčnělku a rychle se přitiskli k chladné stěně. Doufal jsem, že o nás zatím nikdo neví.

"Kde to má dveře?" zeptala se Nightwish a skenovala stavbu v našem dohledu.

"Nevím."

"Takže další hledání." Zabočila za roh. "Půjdu tudy. Ty běž z druhé strany. Když něco najdu, ozvu se ti."

"Nemyslím si, že je dobrý nápad se rozdělovat."

"Já taky ne. Ale stejně tak nevím, zda je dobrý nápad zůstávat pohromadě. A nebaví mě to tu, takhle vchod snad najdeme rychleji."

"Jak myslíš." Otočil jsem se a vydal se opačným směrem. Možná měla pravdu, zůstat pohromadě je taky riskantní.

Skenoval jsem stěny, podél nichž jsem kráčel, ovšem po několika stovkách arnů stále bez úspěchu. Napadlo mě, zda to má vůbec nějaký fyzický vstup, nebo je jediný způsob, jak se dostat dovnitř, teleportace. Či se vchod nacházel někde nahoře. Možností byl příliš mnoho.