2.Kapitola

3.3K 194 3
                                    

Během cesty jsem zjistila, že Steve je vlastně hrozně fajn. Poté, co jsem mu slíbila, že pro vyléčení Barnese udělám vše, hned změnil svůj postoj. Byl milejší a dali jsme se spolu do řeči. Dozvěděla jsem se spoustu informací z jeho minulosti. Vyprávěl mi o době, kdy byl jen slabý kluk z Brooklinu a jak z něj pak udělali supervojáka. Nejzajímavější však byla část, kdy se probudil po 70 letech spánku v ledu. Jakožto psycholožka jsem zkoumala jeho tehdejší pocity a nedočkavě hltala každé jeho slovo. Samozřejmě jsem mu nabídla sezení, ale to on odmítl. Jak jsem později pochopila, byl se svým osudem zcela vyrovnaný. Pokud je to vůbec možné v tak krátké době, tak se z nás stali přátelé a nebo jsme k tomu měli slušně nakročeno.

A nyní už jsem stála ve výtahu Avengers toweru a čekala, až se dostaneme do požadovaného patra. Vstoupili jsme do prostorného obýváku, kde seděla většina Avengers a povídali si. Neuniklo mi, že seděli rozdělení na 2 skupiny. Byl to nepatrný detail, ale nepřehlédnutelný.
,,Rogersi, nečekal jsem, že bys zrovna ty byl na známosti na jednu noc. Musím ale uznat, že si umíš vybrat, " skenoval mě svým pohledem Tony Stark a v ruce držel skleničku s whiskey.
,,Tony," snažil se ho zastavit Steve, ale Stark mu znovu skočil do řeči.
,,To se však nedá říct o ní. Nic proti tobě, Fosílie, přeci jen jsi strávil víc jak půl století jako kostka ledu. Kdo ví, jak ti to jde v posteli," pokračoval iron man a postavil se, zavrávoral, ale nakonec našel ztracenou rovnováhu.
,,Jsi opilý, Tony, nech toho. Měl bys přestat pít a nebo si to alespoň trochu hlídat," promluvila zrzka.
,,Občas se napít by ti taky neuškodilo, Natasho. Nebyla bys potom tak úzkoprsá."
,,Tony, nech toho. Nevíš, co děláš, " pokusil se ho ztáhnout dolů černoch, ale Stark se mu vyškubl.
,,Já vím, co dělám, Rohodey. A taky moc dobře vím, proč jsme se ocitli v těchto sračkách a-" už jsem to nevydržela a skočila do jejich hádky.
,,Pane Starku, já nejsem žádná šlapka. Jsem psycholožka, Amy Davisová," představila jsem se a z kabelky vytáhla pár vizitek, přešla ke stolu a položila je na něj. ,,Kdyby si kdokoliv z vás potřeboval promluvit, stačí se ozvat," pohlédla jsem na každého a o chvíli delší oční kontakt jsem držela s panem Starkem. Pak jsem se otočila na Steva. ,,Jdeme?"
Jen přikývl a už se vydal pryč. Já se na posledy podívala na Avengers. ,,Ráda jsem vás poznala, " usmála jsem se a odcupitala za Stevem.

I když jsem se opravdu snažila, nedokázala jsem si celou cestu zapamatovat. Musela jsem neustále přemýšlet nad Avengers. Byli naprosto rozvrácení, rozdělení na 2 strany, které byly proti sobě. Hrála jsem si dokola s myšlenkou je opět dát dohromady a obnovit jejich přátelství. Třeba na to časem dojde.
Steve celou cestu mlčel a šel o krok napřed. Zastavil se teprve v našem cíli.
,,Za hodinu pro Tebe přijdu a odvezu Tě zpět ke Tvé ordinaci," chystal se odejít, ale já ho zadržela.
,,Steve, nic si z toho, co se stalo, nedělej. Lidé pod vlivem alkoholu si neuvědomují, co říkají. Pokuste se pana Starka nenápadně zpracovat, aby se mi ozval. Myslím, že kdyby přestal pít, změnilo by to vás všechny."
,,Děkuji, Amy, proberu to s ostatními. Hodně štěstí," usmál se na mě a vydal se pryč, nejspíše zpět do obýváku, aby si promluvil se zbytkem Avengers. A já zůstala stát na místě a zahleděla se na dveře, za kterými se nacházel můj nový pacient, James Buchanan Barnes, Winter Soldier....

Psychology Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt