Psychology

3.Kapitola

Zhluboka jsem se nadechla, nasadila co nejupřímnější úsměv, jakého jsem nyní byla schopna a zaklepala. Chvíli jsem počkala, ale odpovědi se nedočkala, a tak jsem vzala za kliku a otevřela vstup do jámy lvové.
Můj pohled spočinul na bíle vymalované místnosti s mnoha okny, hnědou podlahou. Uprostřed stál skleněný stolek, kolem kterého stálo několik šedých křesel a pohovka. A na pohovce seděl svalnatý muž, jehož ruka byla celá z kovu a na rameni měl nakreslenou rudou hvězdu. Když jsem vstoupila, hlavu měl sklopenou, takže jsem mu neviděla do tváře přes delší černé vlasy.

Pohled měl stále sklopený k zemi a zvedl ho až ve chvíli, kdy jsem na jedno křeslo položila svou kabelku. Naše pohledy se střetly a já měla poprvé možnost spatřit jeho oči na živo. Byly modré, ale ne jako Stevovy. Steve měl oči modré jako letní oblohu, avšak Jamesovy oči byly více šedé a připomínaly mi rozbouřený oceán. I přes to, jak byly jeho oči krásné, měl prázdný a bolestný pohled, který se lišil od toho z fotografie snad vším.
Přerušila jsem oční kontakt a prohlédla si jeho tvář, kterou měl ostře řezanou a pokrytou mírným strništěm. Neusmíval se. Opět jsem s ním navázala oční kontakt.
,,Dobrý den, jmenuji se Amy Davisová, "podala jsem mu ruku. Chvíli váhal, ale pak se postavil a stiskl mou dlaň. ,,Prý jsem James Barnes, ale říkají mi Bucky."
Byl vysoký jako Steve, takže mě o hodně převyšoval. Mých 165 cm bylo hrozně málo oproti němu, takže jsem musela zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře.
,,Ráda Vás poznámám, Bucky. Můžete mi říkat Amy," opravdu jsem se na něj usmála, protože ze mě spadla nervozita. Uvolnila jsem se poprvé od chvíle, kdy jsem vstoupila do této místnosti.

Posadili jsme se na proti sobě, Bucky zpět na pohovku a já do křesla. Vytáhla jsem si zápisník a na chvilku se zamyslela. Poté jsem si ho položila do klína a pohlédla na Buckyho.
,,Asi víte, proč tady jsem, že? " zeptala jsem se a dostalo se mi od něj jen přikývnutí.
,,A souhlasíte s tím?" byla má další otázka. Potřebovala jsem ho trochu rozmluvit.
,,Ne," odpověděl stroze a sklopil svůj pohled ke svým dlaním.
,,Povězte mi, proč s tím nesouhlasíte?" zeptala jsem se znovu, ale dočkala jsem se jen ticha. Myslela jsem si, že jen přemýšlí, co mi má říct. Během Buckyho mlčení jsem si stihla nadepsat stránku v zápisníku jeho jménem a přidala k němu první odrážku. Tichý.
,,Bucky, komunikujte se mnou, prosím. Klidně mi řekněte, proč s našimi sezeními nesouhlasíte. Mohu Vás ujistit, že všechno, co zde řeknete, zůstane jen mezi námi a nikdo jiný se to nedozví,"snažila jsem se využít všechno k tomu, aby se rozpovídal.
,,Nechci se Vás dotknout, ani Vás urazit," zvedl ke mně pohled. Byl zcela prázdný.
,,Nic si nebudu brát osobně, to Vás mohu ujistit. Jsem zvyklá na to, že mě pacienti nepřijmou hned," uklidňovala jsem ho a konečně trochu pochopila, v čem byl hlavní problém. Málem bych byla zapomněla na fakt, že byl donucený k tomu, aby se se mnou scházel.
,,Jak asi víte, tohle jsem vůbec nechtěl. Nemá to žádnou spojitost s Vámi, jen mi opět odepřeli možnost volby a přinutili mě k něčemu, o co vůbec nestojít. "
,,Víte, tento fakt jsem se dozvěděla teprve před pár minutami od pana Rogerse. Steve mi řekl, že jste měl přání, ale ředitel Fury to nepovolil. A proto jsem zde já. Chci Vám pomoci a podívejte se na to z druhé strany. Proč byste nemohl to, co Fury přikázal, využít ve svůj prospěch? " nadhodila jsem a nemohl mi uniknout nepatrný záblesk v jeho očích. Udělala jsem na něj dojem a očividně se konečně začala posouvat správným směrem.
,,Jsou i jiné důvody, než ty, které jste mi už řekl?"
,,Je jich mnoho, ale ten, který byste měla znát, je riziko. Nedokážu žít s myšlenkou, že opět ohrožuji někoho nevinného, kdo do těchto sporů neměl být nikdy zavlečen. Hydra se nemazlí s nikým a pomyšlení na to, co by Vám nebo komukoli jinému mohli provést, aby se dostali ke mně... Nikdy bych si-" zatřepal hlavou, ,,Nedopadlo by to dobře," snažil se zamluvit to, co mi nechtěně prozradil. Bohužel nebo spíše bohu dík nebylo těžké poznat,? co chtěl prvně říct. A tak jsem si nakonec mohla zapsat další odrážku.
Cítí zodpovědnost nad životy ostatních. Bere se jako riziko, které ohrožije všechny ve svém okolí.