Psychology

14.Kapitola

S Buckym jsme se zašili v místnosti, kde jsme mívali naše sezení. Teď jsme se tam však scházeli z jiných důvodů.
Seděli jsme na pohovce, Bucky mě objímal kolem pasu a já hlavou spočívala na jeho rameni.
Pohladil mě po tváři a já se k němu otočila. V tu chvíli naše rty spojil. Z počátku to byl lehký polibek, který jsme postupně problubovali. Přitáhl si mě na klín a jeho ruce přejížděly po mých bocích. V břiše mi poletoval snad milion motýlků. Nikdy jsem nic takového necítila.
Položil mě pod sebe na pohovku a své polibky přesunul na můj krk. Zašlo by to mnohem dál, kdyby mi nezačal zvonit mobil. Jakoby mě probral z transu. Bucky jen nespokojeně zamručel, ale nechal mě zvednout telefon.
,,Ano? "
,,Ahoj Amy, tady Tony," promluvil muž na druhé straně.
,,Ahoj Tony, co potřebuješ? "
,,Chci se jen zeptat," zahihňal se, ,,jestli se s Barnesem dobře bavíte? " vyprsknul smíchy a mě ztuhla krev v žilách. Ví něco?
,,Nooo, ano? Proč se ptáš?" povytáhla jsem obočí a podívala se na Buckyho. Propaloval mě pohledem, který stále žhnul vášní. Zkousla jsem si spodní ret.
,,Zlato, příště si vyberte pokoj, ve kterém nebudou žádné kamery. "
,,Ty nás sleduješ? Kdo všechno nás viděl? "zeptala jsem se poplašeně. Nechtěla jsem se o náš vztah zatím s nikým dělit. Bylo to naše štěstí, do kterého se neměl nikdo vměšovat, a navíc jsem se bála, jak bude reagovat Steve.
,,Neboj Amy, k záznamům z kamer mám přístup jen já a Friday. Nikdo jiný tu se mnou není. Ale asi se trochu uprav, za minutu tam máš Rogerse. Chce si s tebou promluvit, " zachichotal se jako puberťačka a položil to.
Koukla jsem se na Buckyho.
,,No, takže Tonymu nevadí, že spolu chodíme," usmála jsem se.
,,My spolu chodíme? " povytáhnul obočí a ušklíbnul se. Oči měl plné jiskřiček.
,,Samozřejmě," odpověděla jsem.
,,A můžeš mi připomenout, proč?" přitáhl si mě k sobě.
,,Protože Tě miluju, " lehce jsem ho políbila, ale vzápětí se rychle odtrhla, protože se ozvalo klepání na dveře.
Upravila jsem si vlasy a halenku a přešla ke dveřím. Přesně jak pravil Tony... Byl tam Steve.
,,Ahoj, neruším? Potřeboval bych s tebou mluvit," zamračil se. Udělalo se mi špatně... Že by nás odhalil? Nervozitou se mi roztřásly ruce, a tak jsem si je promnula, abych to alespoň částečně skryla.
,,Ale jistě, už stejně končíme," otočila jsem se na Buckyho a zatvářila jsem se lítostivě.
Bucky vstal a vyměnil si se Stevem místo. Když šel kolem mě, tak se naše pohledy střetly a já se mírně usmála. Koutek Buckyho úst vyletěl do pokřiveného úsměvu, a pak odešel. Zavřela jsem za ním dveře a posadila se naproti Steva do křesla.
,,Co se děje? " zeptala jsem se.
,,Noo," zasmál se, ,,jak to jen říct? Chci se Tě jen zeptat, jak to jde s Buckym?"
Spadl mi kámen ze srdce. Neskutečně se mi ulevilo.
,,Promiň, ale to Ti říct nemůžu. Neporuším lékařské tajemství. Bylo by to narušení Buckyho soukromí. Ale pokud opravdu chceš něco vědět, zeptej se jeho. On Ti může říct, co chce," odpověděla jsem, ale nepodívala se mu do očí.
,,Bucky mi tvrdí, že je mu lépe," povzdechne si, ,,ale já chci mít potvrzené, že je to lepší. "
,,Nevěříš jeho úsudku?" pozvedla jsem obočí a konečně k němu vzhlédla.
,,Věřím, ale-" nenechala jsem ho domluvit a neslušně mu skočila do řeči.
,,Tak mu věř, " usmála jsem se, ,,protože se nemýlí. "