10.Kapitola

2.6K 168 4
                                    

Z chodby se ozýval hluk. Do místnosti vtrhnul naštvaný Tony a za ním ihned Steve a Bucky. Tony se Stevem po sobě křičeli, Bucky byl podivně zamlklý.
Pak se ale Tony otočil na Buckyho.
,,Opět jsi ohrozil nevinného člověka! Zapletl jsi ji do sporu s Hydrou! Teď po ní půjdou, to ti nedošlo?!"
,,Copak jsem tohle chtěl? Od začátku jsem se chtěl nechat zmrazit a ty to moc dobře víš!"
,,Zmrazit.. ZMRAZIT!! Ty si jako myslíš, že zmražení smaže to, co jsi udělal? " křičel Tony. Zbytek Avengers, který mezitím dorazil, stál po stranách a sledoval, co se děje.
,,Bucky za nic nemůže, to Hydra!" vložil se do toho Steve.
,,Jasně! Obhajuj ho! Jsi jako jeho matka! Furt ho jen omlouváš! " prsknul Tony.
,,Zato tebe tvá matka asi neomlouvala!" vykřiknul Steve.
,,Mou matku si do pusy neber!"
,,Nechte toho! " promluvila Wanda.
,,Vaše chování není správné, " zakroutil hlavou Vision.
,,To mě nezajímá! Tenhle rampouch urazil mou mámu!"
,,Ale ty jsi ho urazil první!" nevydržela to Natasha a vložila se do hádky.
,,Prosímtě, ještě Ty začínej! Nejsi o nic lepší než Barnes!"
Tony byl úplně nepříčetný.
,,Nikoho se mnou nesrovnávej! Na to nemáš právo! Nikdo neudělal to, co já! Nikdo nepáchal taková zvěrstva! Tak si laskavě neurážej někoho nevinného!"
Všichni Avengers po sobě začali křičet jeden přes druhého. I Bruce se do toho nakonec vložil.
,,Hej!" přerušila jsem je a seskočila z lehátka. Úplně jsem zapomněla na svou nohu a při tvrdén dopadu na zem vyjekla bolestí a spadla na zem. Všichni jakoby se probrali z transu a koukali na mě. Zapřela jsem se rukou o postel a vstala. Peter mi chtěl opět pomoci, ale já mu naznačila, ať mě nechá být. Slzy bolesti jsem ignorovala a přelétla všechny přísným pohledem.
,,Chováte se jako děti. Nic vážného se nestalo a já jsem v pořádku."
,,To teda nejsi, už jsi se viděla v zrcadle?" prsknul Tony.
,,Ne, ale to teď nehodlám řešit. Mezi vámi všemi jsou staré spory, se kterými nic neděláte. Zítra se všichni povinně zúčastníte skupinové terapie. Chci, abyste si všechno vyříkali klidně a slušně. Tím, že po sobě budete křičet nic nevyřešíte," dokončila jsem proslov a pohlédla na Buckyho, v jehož tváři se zračila neskutečná bolest a nebyla způsobená jen tím, co mu Tony řekl. Mohla jsem za ni já. Opět mu někdo ublížil, ale tentokrát to byla osoba, která mu měla pomoci. Cítila jsem se hrozně.
,,Sezení uděláme po tom, co budu mít s Buckym a VŠICHNI se účastní povinně. Tohle nikomu neprospívá, " vzala jsem ze země botu a začala se pajdat pryč.
,,Počkej, ještě berle!" přiběhl Bruce a podal mi je.
,,Děkuju, " řekla jsem a mířila si to pryč. Těmi berlemi Bruce úplně zničil můj pokus vypadat v pořádku. No nic, alespoň mě to teď tolik nebolí.

Byla jsem už skoro u výtahu, samozřejmě jen díky Friday, když mě doběhl Tony a zastavil.
,,Nikam nechoď, venku to teď pro Tebe není úplně bezpečné. Můžeš zůstat tady. "
,,Nevím, jestli je to dobrý nápad," zakroutila jsem hlavou.
,,Je to ten nejlepší nápad, který jsem kdy měl. Pro věci ti už jede Legolas. Pojď, ukážu Ti tvůj pokoj. "
Ještě chvíli jsem stála na místě a váhala, ale pak jsem se přeci jen rozešla nebo spíš odbelhala na Tonym. Ne každěmé se přeci poštěstí přenocovat v Avengers Tower.

Psychology Where stories live. Discover now