Psychology

21. Kapitola

Nevím, jak dlouho jsem na střeše seděla, ale venku už byla úplná tma. Neměla jsem sílu nadále vzlykat, a tak mi pouze kanuly slzy po tvářích. Bylo mi hůř, než když jsem byla v Hydře, než když se mě Winter Soldier pokusil zabít. Pocítila jsem neskutečnou chuť s tím vším skoncovat. Už jsem stejně umřela s Buckyho slovy, tak proč udržovat jen tělesnou schránku?
Postavila jsem se a pomalu přešla úplně k okraji. Bylo to tak jednoduché, stačí krok a bude mi zase dobře. Zavřela jsem oči a roztáhla paže. Už jen kousek a-
Něčí ruce se mi obmotaly kolem pasu a odtáhly mě daleko od krajem.
Ihned jsem sebou začala škubat a házet.
,,Nech mě! " vykřikla jsem a snažila se mu všelijak vykroutit. ,,Je to moje rozhodnutí! Slyšíš? Pusť mě sakra! Už chci mít klid, takhle to nechci," povolila jsem a opět se rozvzlykala. ,,Já to bez něj nezvládnu. "
Dotyčný trochu povolil stisk a otočil mě čelem k sobě. Objal mě. Podle saka jsem poznala, že to bude Tony. Nic neříkal, jen mě objímal a nechal mě se vybrečer. Slzami jsem máčela jeho drahý oblek, ale bylo mi lépe. Cítila jsem se u něj jako u svého otce.
Jakmile jsem se trochu uklidnila, odtáhl mě na délku paží a pohlédl mi do tváře.
,,Zbláznila jsi se? Tohle už nikdy nezkoušej. Vždy je nějaká jiná možnost," spustil své kázání a já bych se v tu chvíli nejraději hanbou propadla. Bylo mi mizerně z Buckyho slov, bylo mi mizerně z toho, co jsem málem udělala a vadilo mi, že jsem byla tak zbrklá a málem si vzala život. Přesto jsem  stále nad touto možností podvědomě uvažovala.
,,Děkuju," zašeptala jsem a znovu mi začaly téct slzy po tvářích. ,,Nevím, co mě to popadlo. Já jsem pitomá," zajela jsem si dlaněmi do vlasů, posadila se a začala se třást. Teprve teď mi všechno začalo docházet.
Tony se posadil vedle mě a starostlivě na mě koukal.
,,Co se stalo? Nechceš si o tom pokecat?" zeptal se.
,,Bucky se se mnou rozešel. Řekl mi, že jsem pro něj byla jen rozptýlení a hračka, když se nudil. Prý mě nikdy nemiloval," zase na mě začal přicházet smutek. Zavzlykala jsem a pokračovala dál. ,,Já jsem mu věřila. Dala jsem mu celé své srdce a on ho spálil na hromádku popela," kanuly mi slzy po tvářích.
Tony byl potichu a pak se zasmál. Nechápavě jsem se na něj podívala.
,,Je zvláštní, že takovou na pohled křehkou ženu jako tebe nesložil únos a výslech Hydry, ale obyčejný chlap."
Musela jsem se pousmát. Tony měl pravdu. Tohle bylo oproti Hydře maličkostí a zároveň obrovskou překážkou v mém životě.
,,Jak jsi mě vůbec našel?" zeptala jsem se po chvíli ticha.
,,Friday nám odmítla říct, kde jsi, a tak jsme dostali strach a šli tě hledat. Hledali Tě všichni a asi ještě hledají, protože jsem jim zapomněl dát vědět, že jsem Tě našel," uchechtnul se a postavil. Podal mi ruku a já ji přijala a s jeho pomocí se postavila.
,,Vypadám mizerně, co?" zeptala jsem se. Plakat už jsem nemohla, ale určitě jsem měla zarudlé oči i tváře a rozteklou řasenku. A šíleně mi třeštila hlava.
,,Vypadáš skvěle," řekl a vydali jsme se zpět do Toweru.