Psychology

11.Kapitola

Můj pokoj byl jednoduše dokonalý. Obří měkoučká postel, moderní skříň, zrcadlo, stůl s židlí, dokonce i vlastní koupelnu a balkon jsem měla. A všechno bylo sladěné do krémových barev a z drahých materiálů. Prostě luxus!

Clint Barton mi dovezl věci o chvilku později a rozvalil se na mé posteli.
,,Ahoj, já jsem Clint, " představil se mi.
,,Ahoj, Amy," usmála jsem se na něj a rozepla cestovní tašku.
,,Ostatní se prý pěkně chytli, " poznamenal. Vůbec jsem si nevšimla, že na ošetřovně taky nebyl.
,,Hádali se jako malé děti. Bylo to otřesné," zakroutila jsem hlavou a podívala se na něj. ,,Ale to, že jsi tam nebyl, neznamená, že se zítra nezúčastníš skupinové terapie. Potřebuju vás tam všechny."
,,Rozkaz šéfe," zasalutoval a odešel z mého pokoje. Já se jen zasmála a pokroutila hlavou.
Z jedné věci mi do smíchu nebylo a to ze setkání s Buckym. To bylo to nejtěžší, co mě další den čekalo.
Osprchovala jsem se, abych ze sebe smyla události dnešního dne a v zrcadle si prohlížela svou tvář. Pod pravým okem se mi vytvořila obrovská modrofialová modřina. Zatřepala jsem hlavou a ihned se svalila do postele. Bylo mi jedno, že jsem od rána nic nejedla. Prostě jsem se zachumlala do peřiny a propadla se do říše snů.

Probudil mě obrovský hlad. Podívala jsem se na budík, který ukazoval půl sedmé. Bylo mi jasné, že už neusnu, a tak jsem vstala, provedla veškerou hygienu, oblékla se a vydala se hledat kuchyň.
Bez Friday by to bylo mnohem těžší. Horší, než cesta do kuchyně, bylo vymyslet snídani z poněkud omezených zásob stravitelných surovin v lednici. Nakonec jsem vytájla vajíčka, mléko a cukr a začala míchat těsto na palačinky.
Lila jsem zrovna poslední zbytky těsta na pánev, když se za mými zády ozvalo: ,,Neměla bys odpočívat? "
Otočila jsem se na Clinta a usmála se.
,,Dobré ráno. Náhodou se cítím skvěle. Dáš si palačinku?" poukázala jsem na talíř plný palačinek.
,,S čím jsou? " přišel blíž a prohlížel si je zblízka.
,,S nutelou," ušklíbla jsem se nad tím, jak se usmál jako blázen a ihned jednu popadl.
,,Tak tím nepohrdnu."
,,Co to tu tak voní? "přišel do kuchyně Tony a ihned si jednu palačinku uloupil.
,,Tady je nějaké jídlo?" přišel Steve a v závěsu za ním Bucky a Natasha.
Po chvíli už tam byli úplně všichni a ládovali se MÝMI palačinkami.
Nakonec jsem si stihla taky jednu ukrást, ale Avengers se vyloženě cpali. Nevěřila jsem, že se toho do nich tolik vejde.
,,Pokud budete chtít i oběd, musí někdo dojít nakoupit, " ušklíbla jsem se a vyhodila do koše sýr povlečený zelenou vrstvou plísně. Podívali se na mě, jakobych se zbláznila, ale Tony se nakonec nabídl, že to zařídí. Hodně mě překvapil, ale nijak jsem to nekomentovala a byla ráda, že nemusím jít nakoupit já.