Falešnej Smích A Bezedný Oči

Protiklady

Slyšeli jste příběch o tom
Jak se světlo zamilovalo tmy?
Ne?
Tak poslouchej.

Měla růžový tváře
A safírový oči
Ve kterých si viděl celej svět
Byla ladná jak vlny oceánu
A její hlas tancoval po větru
Jak šustění motýlích křídel
Kostnatými prsty
Zaplétala své vlasy do copů
Aby trošku zkrotila to zlatý světlo
Ty sluneční paprsky
Proplétající se mezi pramínky
Usmívala se měkkými rty
A utvrzovala ten fakt
Že je vlastně
Jen víla ve špatným světě...

Nesmála se
Když si založila ruce na hrudi
Lidé se dávali na ústup
Ebenově černé vlasy jemné jak samet
Na čele srpek měsíce
Schován pod offinou
Vzbuzovala respekt
Vždyť i hromy byly ti milejší
Nikdo nevěděl jaká je zevnitř
Báli se jí tak jak se bojí neznáma
Pozvedávala koutek
V křivém úsměvu
A poslouchala rock ze sluchátek
A bylo vidět, že by chtěla být jinde
Kdekoliv, jen ne tady...

Slyšeli jste, že se protiklady přitahují?
Tak se to stalo i v tomto případě
Světlo se zamilovalo do tmy
Bezpečno do neznáma
Naděje do bezmoci
Radosti do smutků
Den do noci
Bílá do černé.

Ale svět není jen černobílej
A jejich láska
Vnesla mezi ně barvy
Jejich láska měla barvu lučního kvítí
Za slunečnýho letního dne
A chutnala po stěstí..