Falešnej Smích A Bezedný Oči

Existence

Sluneční paprsky hladí po tvářích
Které se z chladu červenají
Ruce se třesou
A moje nohy
Co mě nesly přes půl světa
Už nechtějí dál jít
Oči se nechtějí každý ráno otevírat
Duše nechce ztrápeně křičet
A srdce zjizvené nevydařenou láskou
Chce už trochu klidu
Mělo by se naučit milovat
Ty nohy, co ušly tisíce cest
Ty ruce, co stvořily úžasné věci
Ty oči, co viděly krásy, strasti světa
Ty ústa, která se na okolí smála
Ten nos, co mohl dýchat ten vzduch
To tělo, které mě drží pohromadě
A i ten mozek, který velí všemu
A i dává zabrat
Chtělo by to špetku sebelásky
A sebevědomí
Že jednou
Nebo hned
Stvořím úžasné věci
A třeba jednou
Budu milovat někoho jiného
A on bude milovat mě...