Falešnej Smích A Bezedný Oči

Roztříštěná

Malá holka s roztříštěným smíchem
Co rozplynula se v tmavej dým
Zmizela z lidských očí, lidský tváře
Zanechala smítko prachu v koutku mysli
Protože už nedokázala žít dál
Ve studených nocích ji neměl nikdo nikdy kdy obejmout
Slzy tvořili na lících spletité cestičky
Ta mladá dívka už dál nechtěla se smát
Ta faleš pálila ji na jazyku, na duši
Byť chvilkově hřála na hrudi
Nic nevydrží věčně, věčně nemohla se bát sama sebe
Ta křehká dívka už tolikrát se zlomila
Křehká sněhová vločka, na první pohled stejná
Ale uvnitř byla jiná, výjimečná, bohužel osamělá
Jakoby všichni zavírali oči, když míjeli ji
Nikdo neviděl nikdy její krásu, bolavou nevinnost
Všichni ji ale znali jako šťastnou holku s roztříštěným smíchem
Ale ten její smích, skrýval zoufalost a žal
Kdyby ještě chvíli vydržela volat o pomoc
Možná by ji někdo podal pomocnou ruku
Ale to už se dnes nedozvíme, křehká víla se už netrápí...