Falešnej Smích A Bezedný Oči

Amélie

Pod víčky vzkvétal jí zlatý déšť
Chutnala po marcipánu
A bála se světa
Říkávala
Že "Miluji tě",
Je jen věta
Prachprostá věta

Radši chodívala za klukama
Přejže jsou jednodušší
Nikdy se nečervenala
Když říkali
Jak jí to sluší
Dělala, že je má všechny
Obmotaný kolem prstu
Však nidky se nezamilovala..

Nosila kalhoty do pasu
A kulatý brýle
Se žvýkačkou v puse
Poslouchala lofi
Vlasy si ostříhala na mikádo
Nasadila boty s platformou
A když utíkala na autobus
Neustále zakopávala

Psala písně
Do svýho sešitu
A bývalá věrná každýmu
Kdo ji pozval na čaj
S tužkou za uchem
A s mátovým vesmírem v hrnku
Pozorovala lidi z okna
Přemýšlela kam asi jdou

A každej večer
Sundala úsměv z tváře
Posadila se do kouta
Přísahala, že je jí dobře
Ale slzy už dál držet nemohla
Smyly tu masku
A odhalily její osamělé srdce
Toužící jen a jen po klidu
Který nenajde v tomhle
Zatrpklým lidu...