Dračí element

prolog

„Cas! Stávat!!!" usliším hlas mých dvou sester. Mají systém jak mě dostat z postele. Jedna mě mlátí polštářem, a druhá křičí a lije na mě vodu. Jak říkám, systém. Než na mě vychrlily vodu sem se zvedla, a dala před sebe polštář. Takže ledová náruč obejme polštář, a né mě. Vítězně jsem se ušklíbla na moji sestru která držela skleničku. Byla prázdná.Astrid, neboli As. Otočila jsem se na svoji druhou sestru jménem Olivii, neboli Oli. Ta mě ale stihla přetáhnout polštářem, takže sem skončila obličejem v ledovým, a mokrým polštáři. Rychlostí Blesku sem se zvedla, a zamračila se na svoje ušklíbnuté sestry. Jsou to dvojčata, a nosí všechno stejné. A tak každá dostala náhrdelník se svým jménem. Než si uvědomili co dělám, už byli mokré v obličeji. Cukali mi koutky, když sem viděla jak se snaží utřít obličej. Naštěstí sem se udržela. „Můžu vědět co bylo tak důležité abyste mě budili? " Zeptám se. Jako první se vzpamatuje As. „Otec nás volá na společnou snídani„ zarazím se. Společnou snídani máme jen na narozeniny. Jakmile si uvědomím že tam ještě stojí, s chytají další polštář. Bohužel né mokrý. „Běžte pryč, nebudu na snídani v pyžamu." Ukážu na svoje tělo, které obepíná pandí pyžamo. Ihned vystřelí z mého pokoje. Vědí totiž, že by schytali další polštář. Jak tak přemýšlím, ještěže mám tolik polštářů. Zvednu se a jdu ke skříni. Vytáhnu obyčejné šaty Poměnové barvy ( pojmenovat barvy mi moc nejde, takže trochu ohledu jo?) 👇

Vzala jsem si ještě lodičky stejné barvy, a učesat rybí cop. Připravená jsem vyšla že dveří. „To ti to trvalo" Řekla Oli. „Já si spíš myslím že je to její novej rekord " Řekla As přemýšlivým  toném. „Souhlasím s As" Řekla jsem jednoduše. A vyšla vstříc jídelně. Holky se rychle připojili, a šli jsme společně.

Taky bych se mohla představit že?
Mé jméno zní Cassidy Omägová. V našem světě Amnix se dědí magie, neboli živli. Živel  ohně, vody, země, vzduchu. Pak jsou tady zapomenuté elamenty kteří ovládají jenom strážci, tyto živli zní  stín, Blesk, iluze, světlo, temnota, sníh, led. Draci jdou posvátná stvoření, které má náš svět ve znaku.
Každé dítě v průběhu života projde rozzařováním, kdy každý dostane svůj živel. V naší rodině se dědí vzdušný, a zemní živel. Někdy i vodní živel. Ráda bych v tradici pokračovala. Ani jsem si neuvědomila a byli jsme před dveřmi. Otevřela jsem je, a společně se sestrami jsem vstoupila. „Dobré ráno otče, matko. " Řekli jsme zborově.
„Nemusíte mít takové formality když nejsme na veřejnosti. " S těmi slovy jsme se posadili. „Jak jistě víte, nevolám vás tak často. Proto tato informace je důležitá" Podíval se na nás „chci vám oznámit vaše rozzaření ....