Dračí element

útěk

Už předem se omlouvám že nevycházely kapitoly. V budoucnu se to budu snažit napravit.
_______________________________________

Cas p.o.v.:

Probudila jsem se ve svém boxu. Už mě nic nebolelo, což znamená, že jsem spala hodně dlouho. Venku je šero, což znamená že za chvíli bych mohla utéct. Můj plán je následující:
Spálím mříže, jako člověk se protáhnu  oknem a proměním se zpátky na draka, a poletím zpátky do dračí říše.
Chvíli jsem počkala, až byla úplná tma, a spálila jsem mříže ze skvělého nezničitelného materiálu. Zkusila jsem se proměnit zpátky. Sice to trochu bolelo, ale šlo to. Ještě sem se rozhlídla, jestli venku nikdo není, a chtěla odejít. Nebejt někoho za dveřma. Po otevření dveří sem se rychle otočila na neznámího. Byl to Mattew. Chvílí se na mě díval nechápavým pohledem, ale jakmile mu pohled zklouzl na okno -které ještě ledabyle hořelo-, hned pochopil. Když sem se konečně probudil z tranzu tak sem co nejrychlejc běžela k oknu, a vyskočila. Za mnou sem slyšela, jak běží za mnou. Pokusila jsem se zrychlit. Nakonec sem si musela pomoct aj živlama, jinak by mě dohnal. Rychle jsem ho svázala liánou, a zastavila. „Prosimtě nedělej to!" Křik ne, ale série i tak proměním na draka, a vzlítnu. Výlet až nad mraky, a snažím se najít dračí říši. Po chvíli ji uvidím. U malého ostrůvku -kterého sem si předtím nevšimla-, byla nějaká sešlost. Co nejrychlejc sem se tam dostala, a neohrabaně přistála. „Pozor! Vetřelec! " Křik ne nějaká ženská. Teda dračice. Všichni se za mnou otočí. Princeps byla na takovým miny stupínku, a když si mě všimla, začala brečet. Noo, aspoň to vypadalo, že brečí. Hned sem k ní přispěchala. „Sem zpátky. Snad stě si nemysleli, že se mě zbavíte! " Křiklavé sem, a to už  se sem dostala i paní "pozor vetřelec" Ihned po mě vypálila oheň. „Jako já se semka vrátim, a už mě chcete zabít." Řeknu, a její oheň uhasím proudem vody. Do našeho boje se připlete Princeps. „Tutamen, to není nikdo cizí. " Řekne přívětivě Princeps. „A kdo to teda je?!" Křikne Tutamen. Princeps chvíli přemýšlela nad odpovědí. „Je to princezna" Řekne Princeps. Tutamen ustoupí o pár kroků dozadu. „Dneska je speciální den. Dneska se má vylíhnout mé malé dráče. " Řekne Princeps, a hlavou ukáže na místo, kde stojí černo šedě zářící vajíčko. To vajíčko mělo tak metr. Jako na povel začalo praskat. Vylíhnutí draka jsem ještě neviděla, takže jsem to z úžasem pozorovala. Nakonec z toho vypadlo dráče, které mělo fakt asi metr. Hned se k němu přiběhla Princeps. Jedno mě ale na dráčeti přišlo divný, protože vypadalo podobně jako Artur. Akorát že byl černý s trochou šedé. 👇

(doufám že poznáte, že ten na pravo je Artur a ten na levo je to dráče). „Bude se jmenovat Ruta" Řekne Princeps, a všichni, kteří tady byly začnou radostně pokřikovat. Asi to nechám bejt, a budu taky oslavovat. Všichni draci kolem nich udělaly kruh, takže se tam nemám jak dostat. Po chvíli se pár míst uvolnilo, takže sem se procpala až do prostřed toho kruhu. Princeps seděla, a Rut se k ní tulil, roztomilý. „Sem ráda, že si zpátky. " Řekne Princeps. „Sem ráda zpátky" Řeknu, a sednu si k nim. „Jak vlastně vypadalo to tvoje ztracené dráče? "Řeknu se zájmem. Moc se na to netvářila. „Bylo podobné jako Rut, ale bylo černo fialové. " Řekla, a začala se víc věnovat Rutovi. Zarazila jsem se. Pokud bylo to dráče Artur, tak ho ředitel musel ukrást. Nebo ho ukradl někdo jiný a ředitelovi ho dal.
„Pojď do zámku. " Řekne Princeps, a Ruta si posadí na záda. Ani sem si nevšimla, že už tu nikdo není. Princeps vzlítla, a já hned za ní. Prolet bariérou byl jako kdybych začala dýchat úplně jíný vzduch. Krásně to tady vonělo. Tam dole bych chtěla mít taky takovouhle přírodu. Když letíte, je to ještě hezčí pohled. Všude ty vysoké kvetoucí stromy různých druhů, zpěv pěvců různých ras. Prostě nádhera. Zastavily jsme na stejné věži jako poprvé. Jediné, čeho sem se bála byli schody. Z minula si totiž moc nepamatuju jak se po nich chodilo. Když sem se podívala na Princeps, tak to sešla bez problémů. Jak jinak, že? Kdybych měla chodit po schodech jako člověk určitě bych to zvládla. Když sem je scházela připadala sem si jako batole co neumí chodit. Po tom sme vyrazily chodbou až k mému pokoji. U pokoje se na mě Princeps jen usmála, a odešla. Otevřela sem dveře a šla směrem k posteli. Do ní sem si lehla a usla.

Probudilo mě rozbití skla. Mžouravě sem se podívala směrem k oknu. Bylo rozbitý a pod ním ležela knížka. Vstala sem, a šla se podívat. Byla to má knížka. Nechala sem ji tam a šla znova spát.