Dračí element

bájný les

Po balení jsme se vydali před školu. Holky už tam čekali. „Co si myslíte že budeme dělat? " Zeptám se. „ no... Budeme chodit" Řekne Nica. „ wau. Jako bych to nevěděla. " Řeknu ironicky.

Mattew p.o.v.:

Na dnešek se těším, a to hodně. Protože na hodiny pozorování bájného lesa jsou všechny třídy dohromady. Což bude super! S mím spolubydlícím Ryanem jsme se vydali před školu. Už tam byla. Povídala si s kamarádkami. Pozoroval jsem ji. Mám periferní vidění, takže doufám že si toho nevšimla. „ dneska půjdeme do bájného lesa" Řekne nějaká učitelka. Jej. Čtyři hodiny s ní. Vydáme se k polní cestě. „ tady se rozdělíme do skupin"
Řekne, a já prosím i Poseidona, aby jsme byly spolu. „ první: Lia, Kate, Cas, Mattew, ... Zbytek jsem neposlouchal. Stejně to není důležitý. Šel jsem za Cas s Kate, několik metrů dál, by si mě nevšimly. Když sem k nim došel, tak jsem pracně odposlouchával.
„Ukážeš mě ještě ty ponožky z hodiny? " Zeptala se Kate. Počkat. Jaký ponožky? Z jaký hodiny? „ máš štěstí že je mám sebou" Řekne Cas s nezájmem. Začne je vytahovat z tašky.
Jsou to čistě černé ponožky. „ jak si to prosimtě udělala? " Zeptá se Kate. To mě popravdě taky zajímá. „ jen jsem myslela na černý ponožky " Jak jednoduchý. „ fakt? To taky zkusím" Řekne Kate. „ rozdělte se do dvojic, a vyberte si nějaký strom. " Řekne nějaká učitelka. Mě si odchytla Lia. „ ahoj Mattewe " Řekne sladce „ zklapni!" Prsknu na ní. Máme strom vedle Cas. Což je fajn. „Teď se někdo první že skupiny bude snažit vylézt co nejvýš" Řekne učitelka. Fuj! Lezení!
První leze Lia. Hned spadne. „ to bolí! Mattewe pojď mi dát pusinku" Řekne, a simuluje.„ naser si" Řeknu, a podívám se na Cas. Je tam sama, takže Kate lezla první. „ chytneš mě? " Zeptá se Kate z koruny stromů „ slibuju. " Řekne Cas, a připravuje se na... něco. „ opovažuj se mě nechytit. " Řekne Kate. Vidím jak padá ze stromu. Najednou zůstane nad zemí levitovat. Pomalu se spouští dolů, než dopadne. Cas zlatě svítí ruce. Hustý. Ostatní se na to koukají podobně. „ tak teď lezou druzí" Řekne učitelka. Tak, teď lezu já. Cas to jde, tak se modlím, abych nespadl. Jsem v půlce, a najednou pode mnou praskne větev. Kurva. Zavřu oči, a něco mě chytí podívám se co to je. Je to liána. Na druhý stromě je Cas, a vypadá že se soustředí. Svítí jí ruce, takže předpokládám, že ona mě zachránila. Pomalu mě přesune na pevnou větev. „ chytňi se! " Křik ne, a já to udělám. Ona se chytne větve, a postaví se. „ doufám že slezeš" Řekne, a než stihnu něco říct. Skočí dolů. Sleduju to jako zpomalený film. Těsně nad zemí ji chytne silný vítr. Tak, teď bych měl slézt já. Proměním se na stín stromu. Namáhavý. Dole se proměním zpátky. Učitelka pak má proslov o tom, že musíme být opatrní. „ teď se vydáme dál. " Chvilku jdeme, a najednou Cas spomalý. „ drak! " Křik ne. Najednou že křoví vyleze drak. Cas se postaví do bojové pozice. Drak najednou vychrlí oheň, Cas zase vodu. Po chvíli přestanou. Cas vypadá že už nemůže. Drak natáhne tlapu, a vezme si jí. Posadí si ji mezi rohy, a vzlétne. Učitelka vypadá že za chvilku zkolabuje. „ klid. Cas je s draky kamarádka, přesně tohle se stalo když jsme odýžděli. " Začne žvanit Kate. No... Budu jí muset věřit. „ vrátíme se zpátky, musím to oznámit řediteli. " Řekne učitelka. Cestou zpátky přemýšlím, jestli je v pořádku. Jakmile příjdu na pokoj, tak se rozplácnu na posteli, a usnu.

Cas p.o.v.:

Probudila jsem se na listí v nějakým tmavý prostoru. Po chvíli přišel drak, proti kterému jsem bojovala. Docela jsem se ho bála, vlastně, docela jsem se JÍ bála. Je to samice. „Co se děje dítě? " Zeptala se dračice. Já jsem vlastně drak,takže jí rozumím.„ odvedla by jsi mě zpátky? " Zeptala jsem se. Nejdříve se tvářila na pochybách, ale potom spustila. „Víš. Před několika lety mi lidé zabili mé jediné mládě, mláďata zabila i jiným dračicím. Proto bych tě chtěla naučit magii, kterou používali dřívější draci. A navíc, ve hvězdách ti bylo určeno něco strašného. " Řekla, a já byla v šoku. Né proto, že se jí bojím, ale proto, co vše si vytrpěla. „ budu ráda když mě budeš učit. " Řeknu, a ona se usměje. I když to je spíš úšklebek, těžko se to pozná. Ovyně mě svým ocasem, a položí mezi rohy. „ teď tě vezmu tam, kam mouhou jenom draci, kteří už tam byly. " Řekne, a vyjde z jeskyně. Pak vzlétne. Letí vysoko, až nad mraky. Chvíli letí rovně, ale pak zase letí vzhůru. V dálce za mraky uvidím ostrov. „Pozor, jakmile přiletíme tak se něco stane. " Řekne, a pro letíme nějakou bariérou. Popravdě, cejtim se fakt divně. Najednou se mě začnou lámat kosti. Po chvíli to přestane, ale né na dlouho. Pak se mě začnou kosti prodlužovat. Zavřu oči protože to strašně bolí. Po pár minutách to přestane. „ už můžeš otevřít oči dítě " Řekne, a já jí věřím. Otevřu oči, a vidím čumák se šupinami?! Ruku mám položenou v nějaký vodě. Neváhám, a podívám se na svůj odraz. Já jsem drak! Sice hezkej, ale pořád drak! „V této zemi se každý promění do své pravé podoby. " Řekne, a podívá se do dáli. Z opakuju to po ní. Větší nádheru jsem neviděla. Jsou tady vysoké různobarevné stromy, keře, květiny, a kolem nich jsou mraky. Nahoře svítí znaky všech živlů. Postavím se, a podívám se na sebe. Vypadám jako ten drak z rozzařování. Na křídlech mám taky znaky živlů. Svůj pohled stojí zpátky na tu nádheru. Dračice si jistě všimne něho zájmu, protože začne mluvit. „Jmenuji se Princeps, a jsem vládkyně této říše. Ovládám světlo a vzduch. " Řekne, a vydá se k tomu nádherné mu místu. Vydám se za ní. „ proč si na nás útočila? A proč jsi vlastně byla v bájném lese, když jsi panovnice této říše? " Zeptám se jí. „ protože jsem myslela, že jste ti, co my vzali mé mládě. A v bájném lese si dávám dovolenou. " Řekne a zastaví. „ teď příjde první lekce naší magie. A to naučit se lítat" Řekne, a roztáhne křídla. Udělám totéž. „ nejdříve jsi nauč přenášet váhu z jednoho křídla na druhé. " Řekne, a stoupne si na jednu nohu. Když málem spadla začala máchat křídly. Snažím se udělat totéž. Nejdřív spadnu, ale potom to nějak zvládnu. „ výborně. Teď se musíš naučit používat plachtící ploutvičku na ocasu. " Řekne, a začne máchat s ocasem. Udělám totéž. Pak zastaví, a začne hýbat s jednou polovinou ploutvičky. To už je težčí. Nějak se mi to ale povede. Pak začne hýbat s druhou polovinu. To už jde líp. „ skvěle, sílu na vzlétnutí už máš, navíc jsi už létala, ale jenom jako hybrid, to je lehčí. " Řekne, a začne plácat s křídly a se zadní části ocasu. Dělám to samí. Nakonec se skrčí, a od píchne se od země, pořád plácá s křídly, ale míň, a s ocasem vůbec nehýbe. Snažím se vlítnout, ale spadnu, po druhý trochu víc máchám s křídly a vzletím. Snažím se udržet na tomto místě. „ skvěle, jakmile poletíme dál, budeš se muset naučit jak se otáčet. Je to snadné, stačí jenom na tu stranu na kterou chceš zabočit zohnout ploutvičku." Řekne, a zabočí do prava. Udělám to samí. „ teď vyletí mě výš, je to snadné" Řekne, a vyletí výš, a to o hodně výš. Zvednu čumák, zohnu ploutvičky dolů, a záběrů křídly. Fakt je to jednoduchý. „ teď tě naučím plachtit, a skok střemhlav dolů. " Řekne, a já už vím, že spadnu jako zralá švestka. „ plachtění je jednoduchý, stačí roztáhnou křídla, a ploutvičky. S ploutvičkami pak stačí jenom někdy máchnout. Střemhlav je taky jednoduchý. To ze stejné polohy jako u plachtění zamíří dolů, a pak to prudce zvedneš vzhůru" Řekne, a začne plachtit směr nádherné místo. Plachtění je fakt jednoduchý. Užívala jsem si let, a ani jsem si nevšimla že už jsme nad nádherným zlatobílím zámkem. Najednou Princeps udělá střemhlav dolů. To dopadne špatně, ale věřím jí. Zopakuju střemhlav dolů. Asi pět metrů od vrcholu věže namířím čumák nahoru. Nebylo to zas tak strašný. Nakonec dost neohrabaně přistanu. Ale přežila jsem, což je super. „ výborně dítě. Takto si dokázala že jsi hodna-" Nejednou se zasekne. „ no to je jedno. Každopádně si dokázala to, že jsi hodna toho že jsi drak. " Řekne trochu nervózně. „ pojď, ukážu ti pokoj. " Řekne, a vydá se pryč dveřmi umístěnými v podlaze. Jsou tam schody, čistě bílé schody. Sešli jsme po nich, i když, mě to moc nešlo. U schodů byly dveře, otevírali se když do nich někdo zatlačil, takže jako na divokým západě. Po dveřích byly chodba. Byly tam všelijaké obrazy draků různé barvy. Po obrazech se tam oběvily dveře. U posledních dveří -který byly nejblíž schodiště-, jsme zastavily. „Toto je tvůj pokoj. " Řekla nadšeně. Můj pokoj je vedle tvého, ten poznáš, protože má zlaté dveře. " Řekne, a zůstává pořád nadšená. „ hezky se vyspi, zítra tě tady provedu, a řeknu ti další zajímavosti. " Řekne, a odejde. Čumákem otevřu ty dveře, je to nádhera👇

( představte si že postel nižší, a větší tak, aby se na ni vešel drak)
Nakonec úplně mrtvá padnu do postele, a usnu.