Story about Hogwarts[HP FF I.]

VIII.

Po vánočních prázdninách opět začala škola.

Učitelé nám zase začali dávat spousty úkolů a my už jsme neměli skoro žádný volný čas.

Jednoho únorového sobotního rána jsem se neochotně vyhrabala zpod peřin.

Dnes jsem měla narozeniny, ale to věděli jen otec, matka a James.

Ostatní se neptali a já jsem nechtěla vypadat, jakože od nich chci nějaký dárek nebo pozornost.

Na dnešek jsem se těšila i kvůli něčemu jinému.

Dneska uvidím svůj první famfrpálový zápas.

Jednou už sice hráli, ale já jsem tam nemohla jít, protože jsem byla nemocná.

Čekala jsem, až se probudí i holky a všechny společně jsme mohly jít do velké síně na snídani.

Poberti už tam seděli také.

Docela mě to překvapilo, ale pak jsem si uvědomila, že James hraje taky famfrpál a musí tam být dřív.

Pozdravila jsem se s nimi, ale zamířila jsem na druhou stranu stolu k holkám.

Po snídani jsme ještě zašly na kolej se teple obléct, a pak už jsme šly zablácenou cestou k famfrpálovému hřišti.

Sedly jsme si na nejvyšší sedačky a čekaly, až utkání začne.

Po chvíli vyšlo na hřiště nebelvírské a mrzimorské družstvo.

Madam Hochová odstartovala zápas a všichni hráči se vznesli na košťatech do vzduchu.

Sledovala jsem, jak rychle se všichni pohybují.

Začala jsem hlasitě tleskat, když nebelvír střelil první branku.

Zahlédla jsem Jamese, jak se bleskově řítí dolů.

Nejspíš zahlédl zlatonku pomyslela jsem si.

Povzbuzovala jsem ho tleskáním.

Zápas skončil a nebelvír nad mrzimorem vyhrál a já jsem byla šťastná, že můj první famfrpálový zápas skončil výhrou nebelvíru.

,,Dneska v osm ve společence, uspořádáme oslavu."slyšela jsem, jak to Sirius oznamuje nějakým klukům z nebelvíru.

,,Holky, vy jste samozřejmě taky zvaný."obdařil nás Sirius oslňujícím úsměvem.

,,Já tam nejdu.Bude tam James a bude se před všemi vychloubat, a určitě mě zas bude zvát na rande tím svým hrozným způsobem."pronesla Lily.

,,Určitě bude sranda, a kromě toho James si tě určitě ani nevšimne."snažila jsem se Lily přesvědčit.

Nakonec se mi to povedlo a já s holkami jsme v osm večer byly ve společenské místnosti nebelvíru.

,,Takže, chtěl bych vám poděkovat, že jste přišli na tuhle párty, na které budeme oslavovat výtěztví nebelvíru.Dneska se ale koná ještě jedna mimořádná událost.Popřejte všichni mojí sestřičce Clary k jejím patnáctinám!Všechno nejlepší sestřičko!"vyslovil celý svůj proslov James.

U posledních dvou vět jsem se musela hodně přemáhat, abych se nerozbrečela.

Přesto mi ale jedna neposedná slza ukápla a stékala po tváři.

Rychlím pohybem ruky jsem jí setřela a začaka přijímat gratulace.

,,Tak co, jak se ti líbí oslava?"zeptal se mě James.

,,JeJnádherná.Já....Já...moc ti děkuju."to už jsem se neudržela a slzy mi stékaly po tváři.

Objal mě.

,,Tady máš tvůj dárek k narozeninám."podával mi krabičku James.

Vzala jsem si krabičku a opatrně ji otevřela.

Byl tam krásný zlatý řetízek s přívěskem sovy, která byla podobná Orionovi.

,,Děkuju...děkuju..."opakovala jsem pořád dokola slova díků.

Dárky mi daly ještě holky a dokonce i Sirius s Remem.

,,Tady máš máslový ležák."podával mi Sirius sklenici.

,,Dík."řekla jsem.

Oslava se nakonec hrozně protáhla a já si šla lehnout v půl třetí ráno.

V hlavě jsem si ještě přemítala, že tohle byly moje nejlepší narozky za celý můj život.

..........

Zimu vystřídalo jaro a než jsme se nadáli byl duben.

Bylo středeční odpoledne a já seděla s holkami ve společence.

,,Půjdete se mnou do knihovny?Potřebovala bych udělat ten esej pro McGonagallovou."zeptala jsem se holek.

,,My už jsme ho udělaly včera.Ale myslím, že poberti ho teď právě taky jdou dělat."odpověděla Lily.

,,Jdete do knihovny?"zeptala jsem se jich.

,,Jo, jdeme dělat esej do přeměňování."odpověděl Remus.

,,Tak já půjdu s vámi."

Šly jsme do knihovny a našli jsme si tam jeden volný kout.

,,Našel jsem tu knihu, kterou potřebujeme."oznámil nám James s nějakou knihou v ruce.

Trvalo nám to asi hodinu než jsme dokončili práci.

Ještě jsme si to všichni naposledy přeměřili a uklidili jsme si věci do tašek.

Byli jsme asi v půli cesty, když v tom se před Siriusem objevila havraspárská dívka ze čtvrtého ročníku.

,,Včera to bylo dobrý, zajdeme spolu dneska někam?"zeptala se ho a při tom si na prst namotávala pramen vlasů.

,,Ne."zabručel nevrle Sirius.

,,Tak zítra nebo pozítří.Kdy se ti to hodí."skusila to znovu havraspárka.

,,Nikdy, rozcházím se s tebou."odpověděl podrážděně Sirius.

Dívce se naplnily oči slzami a radši rychle odběhla pryč.

Tohle Sirius dělal už od konce února.

Vždycky si s nějakou začal a po dnu nebo dvou se s ní zase rozešel jako by nic.

Dnes jsem ale poprvé viděla, jak se s nějakou dívkou rozchází naživo.

,,Ty si myslíš, že dívky nemají city?"vyjela jsem na něj.

,,A co mám jako dělat!?Všechny jsou stejný, já jsem jim nikdy neřekl, že s nimi budu chodit do konce života."

,,Ale dáváš jim plané naděje!Copak si myslíš, že s tebou chtěj chodit jeden den?!Oni chtějí vztah."překvapovalo mě, že můj hlas nabíval na hlasitosti.

,,A proč TOBĚ to tak vadí!?Tobě to může být úplně jedno, co s holkami dělám a nedělám!"křičel Sirius.

,,Protože...protože...jsem k tobě něco cítila...ale už je to pryč.!"začaly se mi po tvářích koulet slané slzy.

Utíkala jsem do společenky a kluky i Siriuse jsem tam nechala.

Byla jsem naštvaná na něj i na sebe a zároveň smutná.

Vběhla jsem do pokoje, kde byly i holky.

,,Co se stalo?Proč brečíš?"zeptaly se hned jednohlasně.

Vylíčila jsem jim naší hádku a Emmě a Sarah jsem řekla taky to, že se mi Sirius líbil.

Po dvou hodinách mě pláč zmohl a já se propadla do říše snů.

                        Vaše Bára🧡
(Nemám co napsat😂😂)