Story about Hogwarts[HP FF I.]

XXII.

Zítra jsou OVCE.

Já se asi zblázním.

Musím je udělat dobře, jestli chci vážně dělat lékouzelnici.

Nevím, co jiného bych si vybrala.

Nebyla jsem ale jediná, kdo šílel.

Lily na tom byla podobně a Sarah musela dát madam Pomfreyová uklidňující lektvar.

Celé dny a noci jsem se učila a doufám, že to bude stačit.

V tuhle chvíli jsem měla pocit, že jsem úplně všechno, co jsem se naučila, zapomněla.

Jediná útěcha byla, že podobně se cítilo asi tři čtvrtě našeho ročníku.

Většinu času jsem teď trávila s Lily, protože Sirius ani James nebyli tak zodpovědní jako mi.

James se spíš staral o famfrpál, protože byl kapitán a moc chtěl ten pohár vyhrát.

Byl večer a já jsem seděla ve společence a učila se.

Překvapivě.

Lily seděla naproti mně a dělala totéž co já.

,,Vyskoušíš mě?"zeptala se Lily.

Přikývla jsem a začala ji zkoušet.

Nakonec se to protáhlo až do jedenácti.

Obě jsme si šly lehnout.

Já byla tak vyčerpaná, že když jsem si lehla, tak jsem okamžitě usnula.

...........

,,VSTÁVEJ CLARY, DĚLEJ ZASPALY JSME!"probudil mě Lilyin hlas.

S trhnutím jsem se zvedla do sedu a zjistila, že je za deset minut osm.

První zkouška nám začínala v osm.

Rychle jsem na sebe hodila hábit a vlasy stáhla do nějakého drdolu.

Sprintem jsme seběhly schody a za minutu osm jsme usedaly do lavic ve velké síni.

Chtěla jsem si ještě přečíst poznámky, ale jelikož jsme zaspaly nemohla jsem.

Až teď jsem si vzpoměla, že jsem včera ráno začarovala budíky v pokoji aby nezvonily, protože byla neděle, ale pak jsem je zapomněla odčarovat.

V duchu jsem sama sobě nadávala.

Teď už tu zkoušku fakt nedám.

Otočila jsem se na Lily a zkusila se na ni povzbudivě usmát, ale vážně netuším, jak jsem u toho vypadala.

Dali nám test a já začala psát.

Byla jsem docela překvapená, že na všechny otázky kromě dvou znám odpověď.

Do teď prázdných kolonek jsem si néco tipla, jenom aby nezůstaly prázdné.

Po hodině jsem test odevzdala a konečně jsem se mohla normálně nadechnout.

..........

Konečně po zkouškách řekla jsem si v pátek odpoledne.

Ostatní si šli na pokoj balit, ale já jsem už nemohla být zavřená vevnitř.

Vyšla jsem na školní pozemky a šla se projít kolem jezera.

Když jsem se tak podívala na ten majestátní hrad poprvé na mě dolehlo to, že zítra odjedeme a já tento hrad už nejspíš nikdy neuvidím.

Najednou jsem si připadala hrozně ochuzená o ty tři roky, které jsem místo toho strávila v mudlovském sirotčinci.

Sedla jsem si pod strom a jen tak zírala na vodu.

Najednou si ke mně někdo přisedl.

První jsem si myslela, že je to Sirius, ale když jsem se otočila, zjistila jsem,že je to James.

,,Co se děje sestřičko?"zeptal se a já jsem si až v tu chvíli uvědomila, že mám obličej smáčený slzami.

,,Ale nic, jen tak přemýšlím o tom, že ještě nechci odjet.",odpověděla jsem.

Jen mě objal kolem ramen a nic dalšího neříkal.

Po chvíli se ozval ,,Máš už zbaleno?"

,,No...trochu jsem si toho zabalila ráno, ale vlastně ne."

,,A pak že já jsem nezodpovědnej."řekl.

Jen jsem nad tím zakoulela očima.

,,Neměli by jsme jít do hradu?Za chvíli bude večeře."navrhl.

Přikývla jsem na souhlas a vstala jsem.

Na večeři jsem už byla v pohodě.

Byla jsem po celém týdnu zkoušek hrozně unavená, takže jsem si šla hned lehnout.

..........

Ráno mě probudil budík dřív než normálně, protože jsem si musela zbalit.

Po dlouhém balení jsem konečně měla hotovo.

Holky se také po chvíli vzbudily a zanedlouho jsme všechny byly připravené k odjezdu.

Teda alespoň fyzicky.

Psychicky jsme podle mě nebyly ani jedna.

Ve společence jsme našli sedět kluky.

,,Co kdyby jsme si šli ještě naposledy projít celý hrad?"navrhl Remus.

,,Tak jo."přitakala jsem.

Začli jsme od nejvyších pater a šli jsme od shora dolů.

Když jsme se dostali k našemu pokoje už zase jsem brečela.

Celkově nám obchůzka hradu trvala asi hodinu a půl.

Naposledy jsme prošli vstupní branou a octl jsme se před hradem.

Kočárem jsme dojeli na nádraží a z okna vlaku jsme se ještě naposledy podívali na ten kouzelný hrad.

Cesta uběhla hrozně rychle.

Snad ještě nikdy jsem si tak nepřála, aby cesta běžela pomalu.

Bohužel už jsem viděla světla Londýna.

Jeden po druhém jsme vystoupili na nástupiště.

Rodiče tu na nás nečekali.Přeci jenom už jsme dospělí a zvládneme se přemístit sami.

,,Uděláme si ještě poslední fotku."vyhrkla rychle Lily, když už jsme byli na odchodu.

Poprosili jsme nějakého studenta, aby nás vyfotil.

Na fotkách jsem se vždy tvářila hrozně, a proto jsem se i nerada fotila, ale tohle byla poslední foitka jako studenti, takže jsem tuhle fotku vyfotila ráda.

Sarah jí hůlkou zdublikovala, aby každý měl svojí.

Zastrčila jsem si jí do kabelky a naposledy jsem se podívala na Bradavický exspres.

Zase ho uvidím terprve tehdy, až budou do Bradavic nastupovat moje děti.

Přemístila jsem se k domu a tím jsem udělala definitivní tečku za mým studiem v Bradavické škole čar a kouzel.

                     Vaše Baru❤