Story about Hogwarts[HP FF I.]

IX.

Zbytek dubna jsem moc nevnímala.

Z počátku byli James i Remus na Siriuse naštvaní, ale po pár dnech se s ním zase začali bavit.

Já trávila věstšinu času ve společnosti holek.

S Jamesem i s Remem jsem se sice bavila, ale oni byli většinou se Siriusem a to já jsem být nechtěla a ani nemohla.

Chvilku se snažili se mnou navázat konverzaci na téma mé hádky se Siriusem, ale já jsem se jí vždy vyhnula a oni to nakonec vzdali.

Taky přemlouvali Siriuse, aby se mi omluvil, ale on je příliš tvrdohlavý a namyšlený než aby to udělal.

Bylo sedm hodin večer a my jsme s holkami seděly ve společence nad domácími úkoly.

,,Holky máte už někdo úkol na kouzelné formule?"zeptala se podrážděně Emma zatímco přeškrtávala na papíře další slova.

,,Já už ho mám, klidně ti pomůžu jestli chceš."odpověděla jsem.

,,Jo, jinak to neudělám ani do konce školního roku."

Lily se Sarah si spolu povídaly a učily se na zkoužky.

,,Lily?Já bych si potřebovala dopsat poznámky z dějin.Ty je určitě máš viď?"zeptala jsem se i když jsem na sto procent znala odpověď.

,,Tady máš, ale příště bys už taky mohla dávat pozor."

,,Moc ti děkuju, zachránila si mě."

,,Jsou ty postupové zkoušky těžké?"snažila jsem se, aby to vyznělo nenuceně, ale stejně se mi to nepovedlo a znělo to docela vystrašeně.

Měla jsem hrozný strach, že zkoušky neudělám.Ještě nikdy jsem žádné nezkládala a vůbec jsem nevěděla, vo od toho můžu čekat.

,,Zas tolik ne.A ty jsi už vůbec nemusíš dělat starosti, všcehny předměty ti jdou.Co mám říkat já a lektvary."uklidňovala mě Emma.

,,Emma má pravdu, jsi přirozeně chytrá, tak jako Lily."dodala Sarah.

Po asi třech hodinách učení a dělání domácích úkolů jsme se všechny čtyři odebraly nahoru do pokoje.

Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele.

Usínání pro mě bylo od té doby, co jsem se pohádala se Siriusem skoro nesnesitelné.

Byla jsem na něj naštvaná, ale nějaká mála, vzdálená častečka mě věděla, že se mi pořád trošičku líbí.

..........

Za týden už se měly uskutečnit zkoušky a já jsem nedělala skoro nic jinýho, než že jsem se učila.

Bylo to otravné, protože mi dělalo značné problémy soustředit se na učení, když jsem pořád myslela na Siriuse.

Kluci se neučili vůbec.

Říkali, že jim stačí učit se den před zkouškami.

Jediný, který byl trochu zodpovědný a alespoň trochu se do učebnic podíval byl Remus.

,,Když někdo někoho otráví, jaký kámen použiješ, aby jsi ho zachránila?"ptala se Sarah jednoho dne, kdy mě v knihovně zkoušela.

,,Bezoár?"

,,Ano, správně a nemusíš to říkat tak nejistě."řekla Sarah.

,,Zkoušky jsou už zítra a já mám pocit, že jsem všcehno najednou zapomněla."svěřila jsem se jí.

Pár minut se mě snažila uklidnit, ale když viděla, že to nemám cenu raději toho nechala a šly jsme na večeři, kdy jsme se měly sejít s Emmou a Lily.

Po večeři jsme zamířily do společenky, aby jsme se zase učily.

Už mi z toho začínalo hrabat.

Spánek, jídlo, učení, spánek, jídlo, učení...

A takhle to šlo pořád dokola.

Tentokrát jsme byly ve společence až do jedné ráno, než Lily zavelela, že je pozdě a měly bychom se na zkoušky vyspat.

Po dlouhé noci plné převalování nastalo zkouškové ráno.

Dneska nás čekala písemná zkouška z přemněňování a odpoledne praktická z kouzelných formulí.

,,Posaďte se prosím, každý do jedné lavice a vytáhněte si brky.Tato učebna je zabezpečená proti podvádění, takže doufám, že nikoho nenapadne něco zkusit.Můžete začít."sdělila nám profesorka McGonagallová a otočila při tom hodiny.

Měly jsme na to jen hodinu.

V půlce testu jsem s potěšením zjistila, že jsem zatím na všechny otázky dokázala odpovědět.

,,Konec, odložte brky."uslyšela jsem hlas profesorky McGonagallové.

Vyšli jsme ven a všichni jsme si vykládali o testu.

..........

Byl pátek odpoledne a mě čekala poslední zkouška a to praktická z obrany proti černé magii.

Skládali jsme jí jednotlivě a ten, kdo jí dodělal ihned odešel a nestačil má nic říct.

,,Clary Potterová!"ozvalo se a já jsem vešla do učebny.

Předvedla jsem pár zaklínadel a mohla jsem jít zpět.

Pozorn jsem se dívala do tváře zkoušejícímu, ale měla tam pořád jen nicneříkající výraz.

,,Konečně je konec a my pojedeme domů."zaradovala jsme se.

Měla jsem to tu ráda, ale už jsem se těšila na rodiče.

Vyšly jsme všechny schody a došly jsme do pokoje.

Trvalo nám dlouho než jsme si zabalily všechny věci.

Po dlouhém a únavném balení jsem se naposledy v tomto školním roce zavrtala do peřin.

Ráno bylo docela chaotické a já jsem z něj moc nevnímala.

Po snídani jsme si vzali kufry a sedli si do kočárů, které jako obvykle nic netáhlo.

Cesta uběhla rychle a než jsme se nadála byli jsme v Londýně.

Objala jsem se s holkami a rozloučila se s Remem.

Přivítala jsem se s rodiči a všichni jsme se přemístili domů.

Omlouvám se, že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale byla jsem nemocná.Takže teď vám jako omluvu dám dvě najednou.Doufám, že se vám můj příběh líbí a budu ráda, za každý komentář a přečtení.

Vaše Baruška💗