Ten, kdo rozhodne

36. Kapitola

Vyrušilo ho náhlé zaklepání na dveře.

Zrovna vybaloval věci z kufru. Minulý den totiž stihl akorát sehnat vhodný hotel, poslat jeho název Hamicelovi a vyndat misky a krmení Nairovi. Následně lehl do postele a téměř okamžitě usnul. Kdyby řekl, že měl klidné spaní, lhal by. Pronásledovala ho otázka a to ta s havraními vlasy a pihovatým nosem.

Když otevřel a naskytl se mu pohled na rozesmátou tvář a pečlivě upravené modré vlasy, rázem na všechno zapomněl. Rty se mu roztáhly do nefalšovaného úsměvu.

„Ahoj," ustoupil ze dveří, aby mohl Hamicel projít.

„Ahoj," zvolal Nockjas a místo do bytu se vrhl blonďákovi kolem krku.

Co do háje všichni mají s tím objímáním? blesklo zelenookému hlavou. Zpěvákovi ho však oplatil poněkud ochotněji než chlapci z letadla.

„Co takové nadšení?" zeptal se vesele, když se modrovlásek roztáhl na jeho pohovce, nohy si hodil na opěradlo a drbal nadšeně kňučejícího Naira za ušima.

Oběma nalil do sklenic trochu minerálky a zamířil k Nockjasovi. Podal mu jednu z nich a sám si sedl na židli.

„Chtěl jsem tě překvapit, náš kurz tance právě začíná," zazubil se Hamicel a vyskočil na nohy s překvapivou rychlostí. Blonďák se musel zarazit nad skutečností, že nevylil vodu na podlahu, přišlo mu to skoro nemožné.

„Fakt si myslíš, že je to dobrý nápad?" povytáhl jedno obočí a nakrčil nos.

„Samozřejmě že jo!" kýval Nockjas prudce hlavou.

Neodolal a musel se opět usmát. Tyhle bezstarostné chvíle mu chyběly.

„Nikdy jsem netancoval, neznám ani žádné druhy tance," namítal ale nervózně dál.

„To nevadí, máme na to tři dny, naučím tě to," šklebil se Hamicel.

„Fajn no," povzdechl si rezignovaně. „Čím začneme?"

„Tak se mi to líbí," zvolal Nockjas a vytáhl z kapsy telefon. Chvíli v něm něco hledal, a pak ho položil na stůl. „Na plesech se nejvíc tancuje asi walz. To je takovej klidnej pomalej tanec, naučím tě ho jako první."

Blonďák stál na místě a nesměle na něj zíral.

„No pojď sem," pokynul mu pobaveně tanečník.

Nick ho poslechl.

„Já ti dneska budu dělat ženu, dobře?" zeptal se modrovlasý, jako kdyby zelenooký vůbec mohl nesouhlasit a rovnou ho chytil za ruku. Propletl s ním prsty a posunul jejich dlaně do výšky zhruba v úrovni hlavy.

Potom mu uchopil i druhou ruku a přehodil ji přes svůj bok, sám blonďáka chytil na rameni.

„Otoč hlavu doleva," přikázal a sám ji odvrátil stranou.

Nick poslechl a zahleděl se směrem ke dveřím.

Najednou se Hamicel bez varování přitiskl blíž.

Blondýn cítil, jak se jejich hrudníky téměř dotýkají a okamžitě ztuhl. Vešel by se mezi ně možná list papíru. Červené kontrolky se mu rozblikaly v hlavě a musel se hodně snažit, aby modrovláska neodstrčil.

Pozice, ve které se nacházel, byla to nejnepříjemnější, co za uplynulou dobu zažil. Nejvíce se však děsil jedné skutečnosti. Pokud mu takovýto kontakt vadil s Hamicelem, co bude dělat, až se ho takto dotkne naprosto cizí žena.

Zadržel dech a pevně zavřel oči, tlačily se mu do nich slzy. Určitě to nezvládne a zklame ho. Nedokáže tančit s cizími lidmi v takhle těsném postavení, vždyť to nezvládal ani s člověkem, na kterém mu záleželo ze všech nejvíc.

„Uvolni se," ozval se Nockjas klidně. „Většině lidí to ze začátku nebývá příjemné," odtušil. Jemně se odtáhl, ale pořád držel předepsané postavení.

Stáli tak, dokud se Nick neuvolnil a jeho dech se nezklidnil. Potom ho Hamicel pustil a zářivě se usmál.

„Tak to máme za sebou první věc," jeho hlas byl nabitý optimismem. „Teď si zkusíme základní krok," povytáhl koutek úst a stoupl si vedle blonďáka ve stejném směru jako on.

„Nejdřív dáš pravou nohu dopředu," pronesl a rovnou mu to ukázal. „A potom tu levou zvedneš a takhle ji posuneš k ní. Hned ji musíš ale zase posunout doleva, takhle, a tu pravou k ní přitáhnout." Názorně mu to předvedl a otočil se na něj. „Zkus si to."

Nick se pokusil napodobit modrovláska, jak nejlépe dokázal, ale i při tak jednoduchém kroku vypadal oproti zkušenému tanečníkovi jako slon v porcelánu.

Hamicel na něj nejdříve jen hleděl. „Zkus tu levou posunout víc přes špičku," poradil mu.

Blonďák ho poslechl a udělal, co po něm Nockjas chtěl. Ten se zatvářil spokojeně.

„To jde," ukázal zdvižený palec. „Teď druhou půlku. Tentokrát ustoupíš dámě, to znamená, že půjdeš levou dozadu a přes špičku půjdeš pravou."

Nick chápavě přikývl a zkusil oba kroky spojit. Po dokončení nervózně pohlédl na Hamicelovu tvář. Snažil se z jeho výrazu odhadnout, jak mu to šlo.

„Jdi víc plynule. Děláš ty pohyby strašně trhaně a nejednotně," řekl nakonec a ještě jednou to předvedl.

Blonďák se ušklíbl. On mu tam udělá takovou ostudu. Jak si Hamicel mohl myslet, že ho to stihne naučit za tři dny?

„To by šlo," pokýval nakonec Nockjas hlavou, když blonďák kroky ještě několikrát zopakoval. „Teď si to zkusíme spolu," pousmál se mírně. Přitáhl si blonďáka do tanečního držení a začal počítat. Pak v jednu chvíli vykročil.

Nick okamžitě ustoupil o kus dozadu, čímž mezi nimi vytvořil velkou mezeru.

„Znovu," povzdechl si Hamicel.

Napodruhé už se zelenooký přinutil neuhýbat. Tanečník mu nahlas počítal doby a on opakoval nově naučené pohyby stále dokola.

„Paráda, už zvládáš walzovej čtverec, otočky tě naučím zejtra. Teď na hudbu," odtrhl se Nockjas a rozsvítil telefon, který nechal položený na stole. Pokojem se brzy rozezněla pomalá melodie.

Hamicel Nicka uchopil a tiše odpočítával začátek, potom udělal první krok. Nesli se v rytmu klidné písně, a i když blondýn sem tam udělal chybu, nepozastavovali se nad ní a mlčky tančili dál.

Už mu tolik nevadil těsný dotyk, s modrovlasým na něm totiž nebylo nic špatného. Cítil se v bezpečí a mimo ohrožení. Na chvíli zavřel oči a pomyslel na ta slova.

A jak dlouho se budeš rozhodovat? Dokud ten tvůj kamarádíček nezestárne a nezemře? To snad nemyslíš vážně.

A nyní to věděl jistě. Dokud nebude mít vážnější důvod, dokud to nevzdá, dokud veškerá jeho naděje nelehne popelem, nehodlá se s Hamicelem loučit. Ani s ostatními lidmi ne, vždyť má ještě tolik času.

Zbývalo jen doufat, že se nestane něco, co by donutilo blonďáka doopravdy nenávidět.