Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

20. Kapitola

„...-a potom prostě rozbil ledničku," zasmál se Jungkook a Taehyung s ním.

„Za chvíli rozbije sám sebe, ne?" pokroutil hlavou s úsměvem. Jungkook pokrčil rameny a dopil své pití.

„Od té doby nemůže do kuchyně. V jeden den dokázal zničit ledničku, myčku a ještě při praní prádla obarvil Jinovu oblíbenou růžovou zástěru na hnědou," povzdechl si Jungkook s úsměvem na tváři, když vzpomínal na příhodu s Namjoonem.

„A to jsem si myslel, že já jsem nešika. Jednou... jednou jsem si stoupl na záchodovou mísu, aby mě Jimin vyfotil pro nějaký projekt, ale jedna strana se převrátila, takže jsem spadl jak já, tak i ta mísa," zavzpomínal Taehyung a Jungkook se mu začal smát.

„Převrátil jsi záchod?" zeptal se pobaveně a Taehyung přikývl.

„Nesměj se mi," vydechl Taehyung naoko uraženě a Jungkook se uculil.

„No co, je to zajímavá příhoda," zasmál se tiše a sklopil hlavu.

„Začíná se stmívat, už půjdeme," oznámil Taehyung a Jungkook přikývl. Taehyung zaplatil a vyšel s Jungkookem po boku. 

Strávili tam spolu několik hodin pouhým povídáním si a myšlenka na to, že to byly celé hodiny, je překvapovala, protože to pro ně bylo jako pár vteřin.

„Rád bych tě viděl znovu," zamumlal Taehyung a Jungkook se pousmál.

„Vidíš mě ve škole."

„Myslím tím takhle," zastavil se Taehyung a chytil Jungkooka za ruku, „je to příjemné. Povídat si s tebou, smát se s tebou a celkově být s tebou... mi je příjemné."

Jungkook zadržel dech a vykulil oči. Taehyung se na něj pouze usmál a povzdechl si.

„Jsi úžasný, Jungkookie. Jsem rád, že jsem s tebou mohl trávit čas a abych řekl pravdu, bylo to jako pár vteřin. Uteklo to strašně rychle a já bych takhle čas strávil rád. Protože," odmlčel se a sklopil hlavu k zemi. Oči zabodl na svou ruku, ve které držel tu Jungkookovu. „Protože čím dřív mi uběhne čas odpoledne, tím dřív bude ráno a bude škola, ve které tě zase uvidím."

Jungkook nevěděl jak dělat. Po celém těle cítil jemné šimrání, které mu dodávalo neuvěřitelně příjemný pocit. Jeho ruce se třásly, ouška měl úplně sklopená a tvář rudou. Opravdu nevěděl, že když se bude schovávat do něčí skřínky, pozná toho člověka a on ho začne chránit. Nikdy si to nemyslel.

„Taky jsem rád, že jsem s tebou strávil své odpoledne," zašeptal Jungkook s úsměvem na tváři. Taehyung zvedl hlavu a skousl si ret. „A doufám, že naše příště bude co nejdříve."

Jungkook se chtěl profackovat za to, co řekl. Taehyung se zdál také zaskočený, jelikož měl pootevřená ústa a překvapený pohled. Potom se ale vřele usmál a přikývl.

„Pokud chceš... můžeme jít zítra?" navrhl Taehyung a Jungkook zakroutil hlavou.

„Mám odpoledku," povzdechl si a znovu se rozešel. Taehyung se rozešel ihned taky a chytil Jungkooka pevněji za ruku. 

„Ve středu ji mám já. Tak ve čtvrtek?" zeptal se Taehyung a Jungkook zakroutil hlavou.

„Jin-hyung má narozeniny. Možná bys mohl přijít," usmál se Jungkook a skousl si ret. „Můžeš pozvat i Jimina."

„Odkdy se bavíš s Jiminem?" zeptal se Taehyung překvapeně a Jungkook pokrčil rameny.

„Znám ho od Hoseoka a dřív ve škole mi hodně pomáhal."

„Jo, musel často chodit v prváku na první stupeň pomáhat jako za trest," zasmál se Taehyung a Jungkook přikývl.

„Chodil hlavně do mé třídy, aby pomohl hybridům si zvyknout na lidskou přítomnost, ale moc se mi to nelíbilo. No, Jimin tam nebyl jediný, ale jako jediný na mě netlačil a šel na to pomalu," vysvětloval Jungkook tišším hlasem. „Ale nikdy jsme se neposunuli. Pomáhal mi s biologií, ale musel ode mě být metr a nesměl ke mně natáhnout ani ruku."

Jungkook ze sebe dostal tiché uchechtnutí. Když zvedl hlavu, kterou měl sklopenou, aby sledoval své nohy, tak zjistil, že už jsou před jeho domem.

„Děkuju, že jsi mě doprovodil," řekl Jungkook a Taehyung přikývl. Ruku mu jemně pohladil a pousmál se.

„Nenechal bych tě jít domů samotného ani za světla," zasmál se tiše Taehyung a opatrně se k Jungkookovi přiblížil, „nikdy nevíš, kdo by tě mohl přepadnout, takže jsem alespoň věděl, že jsi v pořádku."

Jungkook přikývl a sklopil ouška. Taehyung mu chytil bradu mezi palec a ukazováček a podíval se mu do očí.

„Uvidíme se zítra," zašeptal Taehyung s úsměvem a Jungkook přikývl. Uculil se, ale úsměv mu ihned spadl, když si všiml Taehyungova prudkého pohybu a ucítil na svém čele něco jemného a horkého. 

Ouška se mu automaticky narovnala, ústa pootevřela a jeho srdce zrychlilo. Taehyung se tiše uchechtl do Jungkookovy kůže, když si všiml, jak na to Jungkook zareagoval.

Odtáhl se a pustil Jungkookovu ruku. Schoval si ruce do kapes a roztřeseně vydechl. 

„T-tak dobrou noc, Jungkookie," vydechl rozpačitě a Jungkook nijak nezareagoval. Pouze ho sledoval, jak odchází. 

„I... tobě," zašeptal Jungkook naprosto vyvedený z míry, i když věděl, že ho Taehyung neslyšel. 

Ačkoliv to byl polibek na čelo, tak ho to vykolejilo. Nikdy to pro něj nikdo neudělal. Jin a Namjoon jsou samozřejmě výjimkou, ale ty bere jako bratry. Tohle mu dodalo jiný pocit...

Jeho srdce bušilo jako blázen a přímo plakalo, když Taehyung odcházel. Jen co zašel za roh, tak Jungkook mohl říct, že mu chybí a že chce slyšet jeho nádherný hlas. Cítit jeho teplou dlaň v té své a jeho úsměv, který ho donutil, se usmívat taky. Jeho tělo bylo pokryté husí kůží a oči se malinko zaplnily slzami, ačkoliv nevěděl proč. 

„O MŮJ BOŽE, NAMJOONE! VIDĚL JSI TO? NAŠE DÍTĚ DOSTALO SVOJÍ PRVNÍ PUSINKU!"

Jungkook poskočil, sklopil ouška a prudce se otočil ke dveřím, ve kterých stál Jin se slzami v očích. 

„Ježíši Kriste!"

----

Tato kapitolka mi dodává pocit osamělosti :'') Ale je to cute af a umírám z toho, jak sladké to KURVA je!

Well... další knížka určitě dorovná tuto sladkost něčím... ostřejším :)) 

Jako třeba ostrým nožem :''''''''')

Pardon. Přeji krásný- ohh... wait

Jaký je den?:)) Jsem úplně mimo-

*podívá se, jaký je den*

Ahh, přeji krásný čtvrtek:) c::::