Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

45. Kapitola

„Tae-taehyung?" vydechl si pro sebe Jungkook tiše, zatímco jeho oči těkaly po osobě, která stále stála pod jeho oknem. Nechápal, co tam Taehyung dělá, když měl být v Japonsku ještě pár měsíců, ale byl popravdě rád. Rád, že ho vidí...

„Prosím, chci... chci vědět, pokud jsi v pořádku," zamumlal Taehyung dostatečně nahlas, aby ho Jungkook slyšel. Jungkook se naklonil na stranu a chtěl zalézt do postele s tím, že ho bude ignorovat, ale Taehyung zašeptal tiché: „Prosím."

Taehyung zněl zoufale a taky že byl. Celý dvouhodinový let se nezajímal o nic jiného, než jen o to, pokud ho Jungkook vůbec pustí k sobě za to, co se stalo, ačkoliv to nemohl ovlivnit... mohl si za to částečně sám.

Jungkook se natáhl ke stolu, ze kterého sebral své klíče a pootevřel okno. Skousl si ret, jak se Taehyung hřejivě usmál a vyčkával na klíče. Jungkook mu je hodil, okno ihned zavřel a na slabých nohách rychle poklidil pár věcí. Ihned zalehl do postele a unaveně si zívl. Uslyšel, jak si Taehyung odemkl a míří k němu, takže sklopil ouška a zabořil pohled do deky. 

„Jungkookie," vydechl Taehyung, když otevřel dveře od Jungkookova pokoje. Taehyung dveře zavřel, klíče položil na stůl a sundal si lehkou bundu, kterou si přehodil přes židli. Klekl si vedle Jungkooka a chytil ho za ruku. „Jak ti je?"

Jungkook se jen smutně uchechtl a ruku stáhl zpátky.

„Jak asi myslíš, že mi je..." zamrmlal a podíval se mu do očí. Taehyung si povzdechl a nervózně si olízl rty. 

„Já-"

„Ne... Taehyungu, jak myslíš, že mi může být? Vzal jsem si po-poslední prášek, který mi za chvilku stejně bude končit a já..." Jungkook se zarazil a stiskl pevně deku ve dlani. Začal rychle mrkat, aby zahnal slzy a poté sklopil hlavu. „Nechci... já už nechci, prosím... bo-bolí to."

Taehyung se na něj zklamaně podíval a opatrně ho pohladil po líčku, na kterém stekla slza.

„Jungkookie," oslovil ho tiše a povzdechl si, „omlouvám se, že jsem tu nebyl od začátku. O-otec mi řekl, že tam půjdu na týden, jen abych si to vyzkoušel a potom mě nechá být. Když jsem se dozvěděl, že ti to začalo, ihned jsem si zarezervoval letenku, ale otec mě nepustil. Zjistil jsem, že mě tu chtěl držet ještě déle a tak jsem nakonec utekl. Nechtěl jsem, tě takhle opustit, když vím, že ti to mohlo kdykoliv začít..."

Jungkook nic neřekl, pouze zavřel oči a tiše vydechl. Prášek mu přestával působit a ten jemný dotek na jeho tváři, ho uklidňoval. 

„Odteď tu budu... pomůžu ti, ano? Jen... musíš mi věřit," zašeptal Taehyung s mírným úsměvem. Jungkook opatrně přikývl. Potřeboval pomoct, potřeboval Taehyunga... chtěl, aby to skončilo.

„Taehyungu," vydechl Jungkook a přitiskl se více k jeho ruce, „neopustíš mě už? Pomůžeš mi...?"

Taehyung se k němu naklonil, políbil ho na čelo a zašeptal: „Budu tady... nikam nejdu."

Jungkook prudce vydechl a vzdychl, když se opět jemně otřel o deku. Taehyung si skousl ret a políbil ho na rty. Ačkoli to bylo pouze pár dnů, co jeho rty necítil na těch svých, zdálo se mu to jako věčnost. Jeho tváře mu chytil do dlaní a palci přejel po rudých líčkách, které hořely, jako pomalu celé tělo.

„Jungkoo-"

„Prosím," vzdychl Jungkook, když se Taehyung odtáhl. Taehyung se zamračil, když nevěděl, o co Jungkook prosil, ale hned, co ho Jungkook chytil za ruku a nasměroval si ji na své stehno, tak pochopil.

Opět ho jemně políbil na rty a dlaní mu přejel po stehně. Jungkook tiše vydechl a přitiskl se k tomu doteku. Potřeboval jakýkoliv dotek, který by ho uspokojil... a tentokrát měl Taehyunga, který by mu dokázal vyhovět.

„Miluju tě," zašeptal Taehyung, než se rty přitiskl k Jungkookovu krku. Pokládal mu jemné polibky, které tiskl na každé místečko na jeho krku a dlaní ho hladil po stehně, na kterém byl Jungkook zjevně citlivý, jelikož tiše vzdychal.

Jungkook si skousl ret, když mu Taehyung rukou zajel mezi stehna a jemně ho pohladil i po vnitřní straně stehen, přičemž se lehce dotkl jeho tvrdého klínu. 

„Ne-neprodlužuj to," vydechl Jungkook a Taehyung se na něj podíval. 

„Je to poprvé, co to dělám s hybridem a-a nechci ti ublížit. Četl jsem, že vás to ví-"

Jungkook ho umlčel polibkem, mezitímco si sundal boxerky. Taehyungovi opatrně rozepnul pásek u kalhot a konečky prstů mu sjel od břicha až k lemu boxerek, kde se na chvilku zastavil.

„Neprodlužuj to," zašeptal ještě jednou Jungkook do polibku a konečky prstů sjel i na Taehyungovo rozkrok, kde cítil, jak Taehyung pomalu tvrdne. Taehyung se ušklíbl, když cítil Jungkookův dotek a tak mu ruku chytil a odtáhl se z polibku. Sundal si tričko a stejně tak i Jungkook. 

Taehyung si ho povalil pod sebe a rty mu sjel na hruď, kde mu vytvořil pár značek, které zformuloval do tvaru srdíčka. Jungkook nad tím ještě hlasitěji vzdychl a zaklonil hlavu. 

Nikdy netušil, že to bude takovéhle... tak dobré. Možná to dělal pouze ten pocit potřeby, ale nemohl si pomoct. Potřeboval víc...

Taehyung mu oběma dlaněmi stiskl stehna a uviděl, jak Jungkookovi zatepalo v přirození. 

„Já ne... uh- nemůžu," vydechl frustrovaně a odtáhl se. Jungkook se na něj nechápavě podíval a všiml si, že Taehyung si oblékal tričko.

----

AHA AHA

JÁ ZAČALA VYMÝŠLET POPISEK, ABY TO TU NEBYLO PRÁZDNÉ A PO 2 HODINÁCH JSEM SI VZPOMNĚLA, ŽE JSEM TEN POPISEK NENAPSALA A ANI NEVYDALA KAPITOLU

ok.

Přeji krásnou neděli :)