Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

58. Kapitola

„Do háje už!" zakřičel naštvaně Jimin a hodil karty na zem. „Já tu hru už s váma hrát nebudu! To je strašný!"

Jungkook se s Taehyungem začal smát a Hoseok se ho snažil uklidnit. 

Hráli už druhou hru Activity a kupodivu Hoseok s Jiminem prohrávali jako tým. Znovu... 

„Nemůžu za to, žes nepochopil vysílačku!" vyjel na Hoseoka a ten se zasmál. 

„Klid... sedni si," zamumlal tiše a donutil Jimina si sednout. Ten si jen naštvaně zkřížil ruce na hrudi a nafoukl tváře. „Už další hru stejně nestíháme."

„Ani bych ji nehrál. Oni dva si čtou myšlenky," prskl naštvaně a to všechny rozesmálo.

„Už bude zvonit, tak to uklidíme," rozhodl Taehyung a Jungkook přikývl.

Společně to tam poklidili a dali věci tam, kde mají být. Poslední dny školy strávili společně až do předposledního dne. Zítra je naštěstí už jenom vysvědčení a konečně letní prázdniny, na které se všichni těší.

„Co kdybychom jeli stanovat... když už budou ty prázdniny?" navrhl Taehyung a Hoseok pokrčil rameny. 

„Klidně, proč vlastně ne," přikývl a Jimin neodpověděl. Jen zopakoval pokrčení ramenou od Hoseoka a Jungkook se uculil. 

„Určitě... ale Namjoon-hyung a Jin-hyung se mnou chtějí někam jet. Neřekli mi kdy a ani kam, takže vám dám ještě vědět. Dnes se jich zeptám," promluvil Jungkook a všichni souhlasili. Po zazvonění se všichni přesunuli ven ze školy a tam se rozešli.

„Chceš svézt?" zeptal se Taehyung, když si bral helmu. Jungkook se pousmál a přikývl. Sedl si za Taehyunga a pevně ho objal, než se k němu úplně celý natiskl. 

Miloval ten pocit toho, když spolu jezdili na motorce, protože to byla chvíle, kdy se k němu Jungkook mohl lepit jako klíště. Miloval jeho vůni a teplo, které ho hřálo dostatečně, když už nebylo zrovna nejtepleji. 

„Vezmi si pohodlnější kraťasy, někam tě vezmu," řekl Taehyung, když dojeli a oba dva se ocitli v předsíni u Jungkooka doma. Mladší jen přikývl a na moment si odskočil, aby si změnil oblečení. 

Taehyung mezitím z batohu vytáhl dvoje brusle, které položil vedle gauče. Jedny byly naprosto nové a ty druhé už vcelku ošoupané. 

„Na co brusle?" zasmál se Jungkook, když už přišel převlečený. Taehyung se ušklíbl a svalil ho na gauč.

„Chci tě vzít bruslit," rozhodl se a chytil Jungkookovu nohu. Opatrně mu nasadil brusli a v tu chvilku uslyšel králíčkův jemný smích. 

„Víš, že nejsem dítě, nemusíš mi to nasazovat," zamrmlal pobaveně a starší přikývl.

„Já vím," usmál se a vzal druhou brusli, „ale chci, takže mě nech."

Po nasazení bruslí hodil boty do batohu s pitím a vzal Jungkooka do náruče. Ten mu držel jeho brusle a než stihli cokoli říct, už byli před barákem, kde se posadili na lavičku. 

Taehyung si rychle nasadil brusle, batoh si hodil na záda a oběma nasadil helmu. 

„Počkej," vyhrkl Jungkook a s úsměvem zapnul Taehyungovi helmu. Ten tiše poděkoval a opatrně vyjel. 

„Umíš na tom?" zeptal se rychle starší, když si neuvědomil, že mu Jin vlastně řekl jenom to, že už na tom Jungkook stál, ale ne o tom, že by na tom uměl jezdit.

Jungkook se ušklíbl a vyjel za Taehyungem. Ačkoli to byla už doma, tak si stále pamatoval, jak s Jinem a Namjoonem jezdili na brusle každou neděli dvakrát do měsíce. 

Potom ale oba dva dostali práci ve firmě, kde museli pracovat opravdu hodně a většinou bylo jedno, pokud byl víkend, anebo byl pracovní den. Pracovali i doma, a když je oba povýšili, bylo to lepší, ale stále neměli tolik času jako dříve.

Naštěstí si zařizují směny tak, aby jeden z nich mohl být alespoň chvíli denně s Jungkookem a nenechávali ho tak pomalu týden úplně samotného. Ne, že by nebyl dostatečně velký, ale protože by jim Jungkook chyběl a určitě by to bylo stejně i naopak.

„Bruslili jsme celkem často," sdělil mu Jungkook, když ho Taehyung pozoroval s úsměvem na rtech. Oba dva se rozjeli s cílem, dojet do parku, kde je dokonalé místo podél řeky na brusle. 

Celý den tak byli venku, bruslili a nakonec skočili na menší jídlo. 

Jungkook měl dokonalou náladu, dokud nepřišel domů... 

„Jine, co jsem ti říkal. Víš, že je to nutné a není možné, aby se něco dělo," povzdechl si Namjoon a prohrábl si vlasy.

Jungkook nenápadně sundal boty a pouze zpoza rohu koukal na to, co se děje mezi obývákem a kuchyní. 

Stál tam Namjoon a Jin. Oba dva od sebe byli pár metrů a mluvili nejspíš o něčem důležitém.

„No, jasný. Namjoone, proč tohle děláš? Víš, jak nesnáším, když lžeš a ještě k tomu o tomhle!" zakřičel Jin a máchl rukama. 

„Však se nic nestalo-"

„Kurva, byl jsi s Dohyun na týden ve stejném hotelu a ve stejném pokoji! Ještě k tomu tam byla pouze manželská a-a když jsem se tě ptal já, jak to tam bylo, tak jsi mi lhal o tom, že jste měli dva pokoje!" prskl. Nezněl naštvaně, ale spíš zklamaně. Byl zklamaný, že tohle řeší už poněkolikáté. 

Namjoon měl jednu... jednu jedinou aférku před pěti lety s jejich kolegyní, se kterou před několika měsíci byl na pracovní cestě v Japonsku. 

„Nechtěl jsem, aby ses bál. Nechci, abychom se zase takhle hádali, tak prosím. Nic se nestalo, přísahá-"

„Na ty tvo-tvoje posraný přísahy se-seru!" přerušil ho zlomeným hlasem Jin a z prsteníčku si začal hrubě sundavat prsten. Namjoonovi se rozšířily zorničky a jeho celé tělo se zaplnilo strachem. Jin tiše vzlykl, když mu prsten konečně vyklouzl z prstu a hned v tu chvíli ho hodil po Namjoonovi, který ho ihned zvedl. „Běž do-do prdele, Na-namjoone... a-až ke mně bu-budeš upřímný, tak to půjde, ale teď ne..."

Jin si vzal cestovku ze země a Jungkook se rychle schoval do kumbálu, aby ho neviděli. 

„Kam jdeš?" zeptal se roztřeseně Namjoon a natáhl ke staršímu ruku, ale ten ho odstrčil. „Nechoď... prosím."

„Jdu k Yoongimu... n-nemůžu tu být."

„A co Jungkook?" vydechl s nadějí, že kvůli Jungkookovi tu Jin zůstane. Jenže Jin zakroutil hlavou a setřel si slzy.

„Zítra máš celodenní, takže mu to řeknu. Nechal jsem mu krátký vzkaz," zašeptal a sklopil hlavu. „Vím, že nejednám přehnaně... věř mi, vím o tom, co se stalo."

Namjoon viditelně polkl a přišel k němu. 

„J-já... promiň. Prosím, ne-nemůžeš mě opustit. Dohyun byla jenom rozrušená z rozvodu a hledala útěchu. Nic se kromě toho nestalo."

Jin zakroutil hlavou, otevřel dveře a s hlubokým nádechem zabouchl dveře. 

A Jungkook v tu dobu otevřel dveře od kumbálu a uslzenýma očima se podíval na Namjoona, který se zhroutil na chodbě. 

----

Neshody mezi hrdličkami občas bývají... :')

Další story tedy nejspíše bude Entities (to s TATOU) a jsem vcelku zvědavá, co za tu dobu k tomu vymyslím ^^

Pokud máte nějaké otázky k příběhu nebo tak, klidně se ptejte. Vím, že občas není něco jisté, tak se klidně zeptejte, odpovím vám >< ^^

BTW. tato je poslední kapitolka, začínám být unavená, takže dost nejspíš půjdu brzy spát^^