Locker Boy - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

73. Kapitola

K jeho štěstí v autobuse potkal Jimina s Hoseokem, kteří si povídali v zadní části autobusu. Jungkook se k nim rozešel a s odkašláním se pousmál. 

„Ahoj, můžu?" zeptal se s rukou nataženou na volné místo, které bylo před nimi. Oba dva se na něj překvapeně podívali a Jimin nakonec přikývl.

„Samozřejmě," usmál se a otočil se rovně k mladšímu. „Co tu děláš? Myslel jsem, že jsi na nějakou dobu v Japonsku?"

„To ano," zasmál se Jungkook a poškrábal na zátylku, přičemž si odkašlal, „ale přijel jsem akorát dnes. Přesněji asi před hodinou jsme přiletěli." 

„Ahh, to je super. Zítra mají být pařáky, půjdeš s námi a pár kamarády ze školy na koupák? Máme v plánu se jít pořádně osprchnout," nabídl mu Hoseok a Jungkook pokrčil rameny. 

Už jeho výraz říkal dost. Nelíbilo se mu to, že by tam byl někdo další, ale nemůže po nich chtít, aby je odkopli, proto nakonec váhavě zakroutil hlavou.

„Raději ne," zamrmlal tiše. 

Jimin si povzdechl a zkřížil si ruce na hrudi. 

„Jsou to v pohodě lidi. Možná je znáš, často jsme byli u našich skřínek ve škole. Luhan a Sehun... však víš. Ti dva, kteří Taehyunga pořád zvali na-"

„Když jsi zmínil Taehyunga," přerušil ho Jungkook a v tu chvíli uviděl, jak Hoseok do Jimina nenápadně strčil. Jako by se snažil něco zakrýt... „Nevíte, co s ním je? Já jen... nechci znít jako blbá puberťačka, ale-"

Jungkook se zhluboka nadechl a skousl si ret. Zněl tak zoufale. Tak zoufale, že se mu ze sebe samotného dělalo zle a chtělo se mu brečet. 

„Uh... n-nevíte, proč mi neodpovídá na zprávy, hovory anebo cokoliv takového? Doma nikdo není a-a soused mi řekl, že jeho rodina odletěla někam do americký prdele," pravil tichým, a zároveň naštvaným hlasem.  Byl naštvaný, protože mu Taehyung neodpovídal na jakékoli zprávy. Ať už po něm žádal jen pouhé 'zobrazeno'... žádná odpověď a žádné zobrazeno. 

„No," odkašlal si Jimin a v tu chvíli se autobus zastavil. Rychle se podíval z okna a postavil se na nohy. „Musím vystoupit, tak zatím!"

Hoseok ho chtěl zastavit, ale to už Jimin vyběhl z autobusu. Jungkook si povzdechl a podíval se na zbývajícího kamaráda, který se nejistě zasmál.

„Já nevím, Jungkookie... třeba nemá čas?" zkusil Hoseok a u toho si hrál s lemem trička. Mladší si povzdechl, když uslyšel jasnou lež a sklopil hlavu i ouška. 

„J-já... nevím, pokud jsem něco udělal špatně. C-co když byl rád, že budu pryč a nebude se mnou muset trávit čas? Já něco posral... u-určitě jo a-"

„Hej, Jungkookie. Klid... nic jsi neposral, jen," Hoseok se odmlčel a zhluboka si povzdechl, „Taehyungův otec měl nějaké kšefty v Americe, takže tam odletěl. Chtěl to i po Taehyungovi, ale ten nechtěl, protože věděl, že by tu nebyl v ten den, kdy ses měl vrátit. Nakonec si z toho tedy udělali i rodinný výlet, takže jela celá rodina, ale kromě Taehyunga. Ten v ten den měl brutální hádku s otcem, o kterém se ukázalo, že prostě celé to usmíření s tebou, byla jen maska, aby byl klid."

Jungkook nechápavě nakrčil nos, zatřásl ouškama a naklonil hlavu na stranu, přičemž se ještě zamračil. 

„Tak... kde je Taehyung?"

„No... v ten den se hodně pohádal, takže byl ve stresu, což není zrovna nejlepší, když jedeš na motorce," zamumlal tiše. Jungkook se na něj vyděšeně podíval a Hoseok ihned zakroutil hlavou. „Ne, je v pohodě, jen... vyboural se. Nebyla to zrovna malá bouračka, ale zase ani nic velkého, takže žádné kóma. Jeho mobil se ztratil a on teď leží v nemocnici s pár modřinami a se zlomenou rukou."