Cool

14 | Whisky

„Nechodíš za Kylem poslední dobou nějak často?" zeptala se mamka podezřívavě.

Zatvářil jsem se, jako by o nic nešlo. „Jen máme teď hodně práce, brzy budou prázdniny," řekl jsem, jako by se skutečně nic nedělo. Začínal jsem být ve skrývání pravdy čím dál lepší a to se mi ani za mák nelíbilo. Nebyla to zrovna schopnost, které bych se měl učit.

Tentokrát jsem se jí rozhodl říct, že jsem šel za svým nejlepším kamarádem až při odchodu. Doufal jsem, že mě nechá jen tak jít, ale nebyla hloupá. Začínalo jí připadat divné, že jsem mizel častěji.

„Doufám, že se nechodíš někam opíjet," sjela mě přísným pohledem. „Co myslíš, Dane?" zvýšila hlas. Volala na mého otce, který seděl na gauči v obývacím pokoji. Televizi měl ale ztlumenou, aby nás slyšel.

„Je mu už sedmnáct, Helen. A nikdy nedělal hlouposti, nech ho jít!" odpověděl jí otec a v jeho tónu bylo znát, že byl unavený. U oběda nám řekl, že měli v práci frmol a zřejmě se mu nechtělo situaci příliš hrotit. Díky bohu.

Matka nesouhlasně mlaskla. „No dobře. Ale do půlnoci budeš doma, jasné?"

„Určitě," kývl jsem rychle. Co jsem měl také jiného dělat? Nerad jsem se s rodiči přel. Navíc minule jsem byl zpátky už po jedenácté, takže mi připadalo, že jsem byl schopný vrátit se do půlnoci bez větších problémů. Po Connorových otázkách na minulé akci jsem beztak nepředpokládal, že bych tam chtěl setrvat dlouho. Ale když už mě Jason pozval, hodlal jsem se alespoň ukázat a dát mu tak najevo, že jsem si jeho pozvání vážil.

„Tak utíkej, zlato."

Víc slov nebylo třeba. S vítězoslavným pocitem jsem přešel do předsíně. Díky, tati.

Jakmile jsem vyšel, oklepal jsem se. V posledních dnech bylo tak teplo, že jsem nepředpokládal, že by se mohlo ochladit. Bohužel se tak stalo. I když byla už skoro tma, všiml jsem si, jak nebe zakryly tmavé mraky. Blížil se déšť. Vzal jsem si na sebe jen kalhoty a tričko, takže jsem si byl jistý, že při cestě domů jsem by předurčen k mrznutí, ale vracet se pro mikinu se mi nechtělo. Mamku mohly napadnout další otázky a připomínky, které jsem nechtěl poslouchat.

Nasadil jsem svižný krok, abych se zahřál. Bylo to zvláštní, ale těšil jsem se. Těšil jsem se do společnosti? Možná jsem v tom všem začal opravdu ztrácet sám sebe. Ale bylo to vzrušující. Snem snad každého puberťáka bylo podniknout něco tajného a zakázaného. Dělat věci, které nemohl nikomu říct. A já si žil svůj sen, do kterého jsem spadl tak rychle, že jsem si ani nestačil uvědomit, jak se to stalo. Ale byl už moc rozjetý na to, abych jej zastavil.

Objal jsem vlastní trup, abych se nezačal třást a vzpomněl jsem si na víno, které jsem u Jasona minule měl. Byl jsem si jistý, že kdybych si dal stejné množství, mohlo mi dát při zpáteční cestě pocit tepla. Zároveň jsem si uvědomil, že nejspíš nebylo správné, že jsem s sebou nebral žádné pití. Ale co jsem měl dělat? Nemohl jsem jen tak někoho požádat, aby jej za mě koupil, bavil jsem se vlastně jen s Kylem, který byl také pod zákonem. Čím víc jsem nad tím uvažoval, tím trapněji jsem si připadal. Naštěstí jsem si s sebou tentokrát vzal i peněženku. Moc jsem neutrácel a kapesné jsem měl solidní, takže jsem mohl objednat třeba pizzu. Možná by mě pak i ostatní začali trochu víc brát. Bylo divné bavit se jen s Connorem a Jasonem. A to jsem ještě neměl jistotu, že se bude chtít panu Cool mluvit.

Vzduch zhoustl a začal být dusný, déšť už nemohl být daleko. Naštěstí já zase nebyl daleko od svého cíle. Tentokrát jsem na známou verandu vstupoval o něco klidněji a když jsem klepal, skutečně jsem chtěl dovnitř. Bylo zvláštní, jak snadno se mohl člověk nechat něčím ovlivnit.

Zaslechl jsem zvuk klíče v zámku a zakrátko na mě vykoukla Mikova tvář.

Pousmál jsem se. „Ahoj."

Zdálo se, že vzhledem k tomu, že mě viděl podruhé, pookřál. Za jeho stavem mohl ale klidně stát i alkohol. „No nazdar." Udělal krok vzad, aby mě pustil dovnitř.

A zase jsem tam byl. Obklopen hudbou a lidmi. Z reproduktorů duněla písnička od Rihanny. Don't Stop The Music jsem důvěrně znal, ta skladba mě provázela, když mi bylo šestnáct a objevil jsem svou posedlost hudbou.

Začal jsem se rozkoukávat a všiml jsem si, že tu nebylo tolik lidí jako posledně. Několik jich chybělo. S úlevou jsem zjistil, že Jason k nim nepatřil. A stejně tak ani Connor. Sice jsem nevěděl, jak si vyložit minulou konverzaci s ním, ale i tak jsem byl uklidněn faktem, že se tam nacházel někdo, kdo byl ochotný se mnou komunikovat. I jeho jsem si pamatoval ze zápasu. Byl vypracovanější než Jason a projevilo se to i na jeho pohybu. Byl pomalejší, ale silnější. Neřekl bych mu to, ale myslel jsem si, že se spíš hodil na silové sporty.

Zastavil jsem se na kraji obýváku a zaváhal. Nepřipadalo mi správné, abych si jen tak napochodoval do středu dění. Tak daleko jsem s vlastní socializací nebyl. Mike naštěstí přešel ke gaučům, na kterých ostatní seděli a kývl na Jasona. Ten hned zvedl hlavu a naše pohledy se střetly. V první vteřině vypadal netečně, ale vzápětí se koutky jeho rtů sotva znatelně obrátily vzhůru. Lehce trhl hlavou a naznačil mi tak, abych šel k nim. Vstal a přešel ke stolu, když jsem k němu došel i já, byli si jsme dost blízko na to, abychom jeden druhého slyšeli.

„Jdeš právě včas na panáka," informoval mě hostitel.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad," odvětil jsem s omluvnou grimasou na tváři. Sotva jsem přišel a už do mě chtěli něco lít? To se mi moc nepozdávalo.

„Jednou musíš začít, magore."

Musel jsem se v duchu pozastavit nad tím, jak rychle se náš vztah dokázal změnit. Byl to obrat skoro o sto osmdesát stupňů. A vypadalo to, že tentokrát byl pan Cool opravdu rád, že jsem dorazil.

Vytáhl zpod stolu malé kelímky na panáky a flašku. Když jsem na ni zaostřil, začal jsem si říkat, že jsem se musel začít opravdu hlídat. Jednalo se totiž o whisky. A já dobře věděl, jak dopadl můj otec, když si jí dal příliš mnoho. Nechtěl jsem se cestou domů motat a zklamat matku.
Zatímco Jason rozléval pití, odhalil jsem, kdo se na akci nacházel. Connora jsem nemohl přehlédnout. Když jsem se na něj podíval, kývl na pozdrav, což jsem mu ochotně oplatil. Nemohla chybět ani Amber, která seděla na stejném klukovi, kolem kterého se motala minule. Jeho jméno jsem neznal, ale věděl jsem, že byl ze stejné třídy jako Jason. Visela mu očima na rtech jako hyena. Na dalším gauči byl Mike, který si znovu sedl po tom, co mi otevřel a vedle něj seděla malá odbarvená dívka s modrým melírem, kterou jsem znal také jen od vidění. Zbytek z nějakého důvodu nedorazil.

Jason postavil před každého malý kelímek a mně jeden podal do ruky. Když mi ho dával, ušklíbl se. „Pak si hlavně sedni, pako."

Přijal jsem od něj nádobu a přiblížil jsem ji ke svým rtům. Sotva jsem přičichl, začal se můj žaludek vzpouzet.

Když měli všichni svůj příděl, vstali. Pan Cool zvedl ruku se svým pitím do vzduchu. „Tak na vítězství!" Reakcí na jeho přípitek bylo hlasité zvolání. A pak do sebe všichni začali klopit panáky. Následoval jsem jejich příkladu, ale když jsem se pokusil polknout, zakuckal jsem se. Můj krk se sevřel a část pití mi vlétla do dýchacích cest.

Connor se natáhl, vytáhl zpod stolu lahev koly a hodil mi ji. Vděčně jsem ji otevřel a za stálého kuckání jsem se několikrát napil. Až když jsem to udělal, ulevilo se mi. Ale začal jsem večer vlastním trapasem. Připadal jsem si špatně. To jsem ještě nevěděl, co všechno se mělo stát.