Cool

38 | Primárně zisk

V pondělí jsem byl ve škole mimo. Stále jsem na to musel myslet. Už jsem se nesnažil vydedukovat, co to pro nás znamenalo. Jen jsem vzpomínal.

Když se naše rty střetly, bylo to, jako bych hořel. Ty jeho tak skvěle zapadaly do mých. Chtíč se přes nás přelil jako vlna.

„Kámo, jsi v poho?" šeptl Kyle.

„Jasně," usmál jsem se. Lhal jsem.

Jeho ruce si hravě razily cestu po mém těle. Zajížděly pod oblečení, dotýkaly se mě tak, jak jsem na sebe rád sahal sám. Nelhal, když řekl, že věděl, jak na mě sahat.

„Když jsme si ujasnili, kam datujeme počátek globalizace, je třeba si uvědomit, že nešlo pouze o obchodní provázání."

„Vážně sis myslel, že se udržím a nedotknu se tě?" zašeptal mi do ucha. Při znění jeho chraplavého hlasu mi naskočila husí kůže.

Pot z jeho orosené pokožky smazával stopy voňavky, kůže hořela.

„Už nikdy se nechci udržet..."

„To je nuda," zamumlal Kyle.

Zmohl jsem se jen na kývnutí.

„Je tohle chyba?" Díval jsem mu do očí. Nechtěl jsem přestat. Nechtěl jsem odejít. Nikdy jsem si víc nepřál někde zůstat. Ale musel jsem mít ujištění. Jen abych nemohl couvnout. Abych umlčel racionalitu. Abych mohl být s ním a zapomenout na rozum. Abych se mohl poddat žáru a utopit se v něm.

Usmál se. „Je to šílenství."

„Pane Hille, přijde vám to k smíchu?"

Až když jsem byl osloven, došlo mi, že jsem se usmíval. Byl jsem pitomec. „Ne, omlouvám se."

„Šílenství?"

„Ano," kývl, „pojďme zešílet." Tvářil se tak. Šíleně. A já se do toho výrazu zamiloval.

„Dávejte prosím pozor."

„Ano, pane profesore." Sklopil jsem oči.

Umlčel jsem ho polibkem. Jeho rty byly slané. Prsty mi zajel do vlasů a mé tělo se zanořilo hlouběji do peřin, které byly tak plné jeho vůně. Tak zakázané. A přesto tak samozřejmé. Mé. 

„Bankéřům nikdy nešlo primárně o mír, ale o zisk. Mír byl v době počátku mezinárodního obchodu jen pomocným prostředkem pro stále větší tržby," vyprávěl profesor.

A mně původně nešlo o to Jasona líbat, šlo o sázku.

Musel jsem mu to říct.