Část 5

5K 131 10
                                    

,,Nechci s tebou jít." kafrala jsem celou cestu. ,,Ne a ne a ne a ne." třepala jsem záporně hlavou jako malé protivné dítě.

,,Prosím tě, buď zticha." zvýšil na mě hlas. Vypadal, že mě má už plné zuby za těch 20 minut, co mě táhl ulicemi Pardubic. To byl ale jeho problém. Vždyť se mnou nemusel chodit. Nikdo se ho neprosil.

,,Víš proč jsem se opila?" prskla jsem. ,,Kvůli tobě, ty blbečku." vykřikla jsem a bodla mu prst do hrudi.

Zarazil se. ,,Jsi opilá, Lauro." zachraptěl. ,,Nevíš, co mluvíš." pohladil mě po vlasech. Byli jsme už skoro u naší bytovky a já už se nesmírně těšila, až zalezu do postele.

,,Vím." mluvila jsem. Asi jsem měla ve svém stavu upřímnosti pocit, že si s ním musím naši situaci vyříkat, tak jsem se do toho pustila. ,,Chtěl jsi číslo, ani ses neozval." vyčítala jsem mu.

Dominik se zastavil, chytl mě za ramena a vpil se mi do očí. ,,Lauro, já nejsem kluk, co by se holce ozval a šel s ní na kafe." řekl. ,,Tohle já prostě nedělám. Nemůžeš to ode mě očekávat."

,,Ale..."

,,Ne, chci, ať máme jasno a nedojde mezi námi k nějakému nedorozumění." vydechl. Obličej měl jako z kamene, byl úplně bez emocí. ,,Ty jsi krásná holka, jsi skvělá, jsi drzá a mně se to líbí, ale nejsi holka pro mě." mluvil. ,,Sice nevím, co si z tohoto mého monologu budeš pamatovat, ale řeknu ti to tak, jak to je." pokračoval. ,,Původně jsem tě chtěl dostat do postele tak jako všechny holky. Říkal jsem si, že tě trochu pomotám, užijeme si večer a to bude vše. Pak se budeme jen občas potkávat na chodbě." hltala jsem každé jeho slovo. ,,Ale v tom studiu jsem si uvědomil, že tohle nechci udělat. Jsi tak strašně milá a křehká, nechci ti ublížit a byl bych rád, kdybychom byli prostě jen kamarádi."

Přikývla jsem. ,,Děkuju."

,,Za co?" nechápal.

,,Tohle jsem potřebovala. Potřebovala jsem vědět, co mělo znamenat tvé chování v tom studiu, ta scéna v kanceláři, ten týden, který jsem o tobě neslyšela...Byla jsem z toho zmatená." Chtěla jsem mluvit dál, ale jeho rty na těch mých mě přerušily. Zprvu je přiložil jen tak jemně, jako by zkoušel, jestli může. Neprotestovala jsem. Právě naopak. Spojila jsem ruce za jeho krkem a polibek prohloubila, což byl pro něj pravděpodobně impulz k tomu, aby pokračoval. ,,Říkal jsi, že budeme kamarádi." namítla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Budeme, ale tohle jsem potřeboval." vydechl mi do vlasů a vtáhl si mě do objetí. ,,Promiň mi, že se o tebe nemůžu snažit tak, jako každý jiný kluk." zamrmlal. ,,Ale dělám to pro tebe." dodal šeptem.

Chytl mě kolem ramen a došel se mnou až k mému bytu. Přišlo mi, že jsem díky naší konverzaci snad i trochu vystřízlivěla. Plně jsem si uvědomovala, že ráno mě nebude bolet hlava z alkoholu, ale z myšlenek, které mi tato cesta v hlavě rozproudí. ,,Děkuji za doprovod..." prolomila jsem ticho, které mezi námi panovalo. ,,Nevím, jestli chceš jít dál?"

Zakroutil záporně hlavou. ,,Běž spát, ať ti ráno není zle."

,,Krásné sny, Domi." usmála jsem se jemně, než jsem zabouchla dveře.

,,Dobrou." zachraptěl.

Dveře od bytu jsem zabouchla, sundala ze sebe oblečení a po studené sprše jsem zapadla do peřin.

Ráno

Původně jsem se docela bála rozlepit oči, ale ku podivu mě hlava vůbec nebolela. Jen se mi okamžitě vybavila konverzace s Dominikem a ten polibek.
Ozval ze zvonek a já neochotně opustila svoji vyhřátou postel. Došourala jsem se ke dveřím, otevřela jsem je a tam nikdo. Aha. Haha. Moje oči sjely k prahu, kde ležel pytlík. S úsměvem jsem se pro něj sehla a po bližším prozkoumání jsem zjistila, že se jedná o balíček s šumáky. Všimla jsem si přiloženého vzkazu:

Dlužím ti ho.
A promiň za to včera.
Ozvu se ti.
D

Pytlík jsem položila na kuchyňskou linku a znovu proletěla vzkaz očima. Nevyznala jsem se v jeho chování.

Jednou se se mnou chce vyspat doma, dělá scény v kanceláři, pak mám pocit, že snad projevuje nějaké city. Následně se ocitáme ve friendzone, kterou po 2 minutách naruší polibek. Když teda moje hlava přijme fakt, že tento sexy subjekt bude můj kamarád, přijde něco, co bych nazvala skoro romantickým gestem.

Kdo se v tom má vyznat? Kdo se v něm má vyznat?

Jeden šumák jsem si udělala, i když mě hlava nebolela. Ale když už mi ho donesl. Opět se mým bytem rozezněl zvonek. Že by teď už on?

Otevřela jsem dveře a tam...Hasan. ,,Čau?" pozdravila jsem ho překvapeně.

,,Ahoj." pozdravil mě. ,,Musíme si promluvit." vyhrkl. Jen jsem zaraženě odstoupila od dveří a pustila ho dovnitř. Zul si boty a vydal se do obýváku se mnou v patách.

,,Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se ho zdvořile.

,,Ne..ne..." pousmál se. ,,Raději si sedni."

,,Okay, tohle je divný." snažila jsem se prolomit dost divnou atmosféru. ,,Stalo se něco?"

,,Ty dva týdny zpátky, když jsem ti pomáhal s tím nábytkem..."

,,Ano?"

,,Mělo to takové...jak to říct...určité pokračování a s klukama jsme s shodli, že bys o tom měla asi vědět." obkecával to.

,,Můžeš být konkrétnější? Asi nechápu."

,,Když jsem odtud odešel, jel jsem do studia. Tam se pak zjevil Dominik a dost důrazně mi vysvětlil, že se k tobě nemám přibližovat. Dost mě to překvapilo, když tě znal asi tak 5 hodin?" uchechtl se.

,,Pokračuj." vybídla jsem ho.

,,Když jsem mu řekl, že jsem tě chtěl někam pozvat, že se mi líbíš..." řekl jako by se styděl. ,,Promiň, že ti to říkám takhle." omluvil se. ,,Udělal šílenou scénu a skoro mi dal do huby."

,,Cože?" zděsila jsem se.

,,Kromě toho, že nejspíš nezvládl to, že jsi ho celkem slušně odpálkovávala a na mě jsi byla milá, tak asi chtěl, aby jsi šla někam s ním a ne se mnou."

,,Promiň, ale já tomu vůbec nerozumím." začala jsem mluvit já. ,,Včera mi řekl, že on není kluk, který by se holce ozval a někam s ní šel."

Zasmál se. ,,Konev mi říkal, jak tě včera chránil i před ním."

,,Kdo?"

,,Daniel, ten Slovák. Prý jste se potkali v klubu." Přikývla jsem. Bez odpovědi. Hleděla jsem do jednoho místa a v hlavě si promítala všechny informace, které jsem za tyto dva dny získala. ,,Nevím, co to znamená, Lauri, ale kvůli holce už se takhle divně pěkně dlouho nechoval."

,,Včera mi řekl, že se mnou chce být kamarád." zvedla jsem pohled od svých propletených ruk na stole a zadívala se Hasanovi do očí.

,,On snad nekamarádí s žádnou holkou." řekl. Působilo to trochu, jak kdyby nahlas uvažoval.

,,Aha."

,,Můžu se tě na něco zeptat?" vyrušil mě z myšlenek zase.

,,Samozřejmě."

,,Kdybych se tě zeptal, jestli bys se mnou někam šla, šla bys?" vyzvídal.

,,Jo, ale nechci, aby ti Dominik ublížil." odpověděla jsem.

Hasan se usmál. ,,Ty jsi tak hodná." řekl mile. ,,Ale on o tom vůbec nemusí vědět." dodal ještě. ,,Bylo by to jen mezi námi."

,,Fajn."

Vypadni - ff Nik Tendo [CZ]Where stories live. Discover now